Svátky nesvátky, ve vyhlášené restauraci v ulici Na bojišti teklo 27. prosince 1920 pivo proudem. Hostinskému Schmitzerovi se tu totiž narodil syn. Původně z něj chtěl mít otec hoteliéra. Jenže mladý Jiří se rozhodl jinak - pro herecké řemeslo.

Státní konzervatoř už ale dokončil pod uměleckým pseudonymem. „Vybíralo jsem ho s kamarádem. S Jiřím Schmitzerem jsme se rozloučili hned. Napadl mě Sova a kamarád mi na to povídá: „No ještě řekni Sovák.“ A bylo to,“ zavzpomínal později legendární herec.

Jeho profesionální herecké angažmá trvalo čtyřicet let, ačkoliv věčný potížista dělal všechno proto, aby se dostal do problémů, které mohly znamenat zákaz. Bývalí kolegové s úsměvem vzpomínali, že pro jiné povinné stranické schůze v divadle před Sovákem, pokud to šlo, tajili.

Jinak hrozilo, že na nich řekne něco, co by se soudruhům nemuselo líbit. Ne náhodou o něm jeho přítel Miroslav Horníček trefně řekl, že stejně jako se většina lidí snaží žít tak, aby se vyhýbali komplikacím, „Sovča“ celý život