Přízraky mohou vypadat jako normální běžní lidé kolem nás.
Ta děsivá věc, která mě potkala, se stala už před pěti lety. Kdykoliv si ale na ni vzpomenu, běhá mi mráz po zádech.
Vypadal hodně staře
Byl hezký jarní den a já šla z práce alespoň část cesty pěšky, jak bývalo mým zvykem, když hřálo sluníčko. Měla jsem dobrou náladu a usmívala jsem se na lidi. V tom jsem na chodníku zahlédla známou tvář. Jednalo se pana Daňka, o mého oblíbeného profesora ze střední školy. Vypadal už hodně staře a sešle. Usmál se na mě a já k němu přistoupila, abych ho pozdravila. Chvíli jsme si povídali a vzpomínali na středoškolská léta. Pak se profesor omluvil, že už musí jít. To setkání mě potěšilo a probudilo ve mně chuť znovu vyhledat některé spolužáky a spolužačky. Pravdou bylo, že třídní sraz jsme neměli už hodně dlouho. Ze všeho nejdřív jsem napsala SMS zprávu Martině, se kterou jsem celé čtyři roky do maturity seděla ve školní lavici. Dohodly jsme se, že se sejdeme na kávě a tam probereme zorganizování srazu.
Ostatní to potvrdili!
S Martinou jsme si nejprve povídaly o tom, jak se aktuálně máme, co naše děti a podobně. Potom přišla řeč na školní léta. Při té příležitosti jsem bývalé spolužačce řekla o setkání s profesorem Daňkem. Nejprve se na mě divně podívala a pak podotkla, že to už muselo být dávno. Nechápala jsem. Martina mi sdělila, že profesor Daněk přece už před pěti lety zemřel. Dozvěděla se to tenkrát od jiného našeho spolužáka. Snažila jsem sejí přesvědčit, že si nevymýšlím. Později jsem kontaktovala další lidi ze třídy a někteří z nich mi potvrdili to, co říkala Martina. Docházelo mi, že jsem se setkala s přízrakem, s duchem, s mrtvým. Strašilo mě to hodně dlouho a ještě dnes mám nepříjemné pocity. Vím ale, že se mi to nezdálo a nebyla to halucinace. Když si kladu otázku, proč jsem onen přízrak spatřila, napadá mě jediná odpověď: pan profesor možná chtěl, abychom zorganizovali ten třídní sraz!
Simona F. (43), Praha
