Přišla jsem o veškeré úspory

Varování jsem slyšela snad stokrát, ale myslela jsem si, že mně se to nemůže stát

Žiji už dlouho sama v malém domku na vesnici. Děti mám už dávno dospělé, mají své rodiny a životy, vidíme se jen občas. Proto jsem se asi stala lehkým terčem podvodnic.


Na život o samotě jsem si po manželově smrti musela zvykat, ale nakonec jsme se s ním smířila a ani mi to nevadilo. Mám hodné děti, jen obě bydlí dost daleko, takže se vídáme jen několikrát do roka. Často si ale telefonujeme.


Při takových příležitostech mě zvláště syn občas vyprávěl o různých podvodných praktikách, které praktikují takzvaní „šmejdi“ zvláště na starších lidech, a kladl mi na srdce, abych za žádnou cenu nejezdila na zdánlivě výhodné zájezdy s prezentací různých výrobků a podobně.


Pravda je, že občas jsem ve své schránce našla podobné letáčky, které na pohled vypadaly seriózně a lákavě, ale poučena od syna jsem je vždy házela rovnou do koše.


Málem jsem se kvůli tomu rozhádala se svou kamarádku Marií, která chtěla, abych na jeden takový výlet jela s ní, a já odmítla a ještě jsem jí vylíčila, jaké nástrahy na ni čekají. Později mi dala zapravdu.


Nic zlého jsem netušila


Jenže jsem netušila, že moje obezřetnost vůči takovým akcím nebude stačit. Nebyla sjem připravená na jiný druh taktiky. A tak když u mého domku jednoho dne zazvonily dvě mladé ženy a představily se jako pracovnice zdravotní pojišťovny, neměla jsem žádné podezření.


Obě byly sympatické, příjemné, a když mi sdělily, že pro mě mají přeplatek z pojištění ve výši 1500 Kč, uvěřila jsem jejich historce. Žila jsem si spokojeně, peněz nazbyt jsem sice neměla, ale já toho už tolik nepotřebuji, nicméně mě tahle částka potěšila.


Říkala jsme si hned, že bych aspoň mohla koupit nějaký pěkný dárek vnukovi, který měl mít brzy narozeniny. A tak když mi jedna ze slečen řekla, že má bohužel jen dvoutisícovku, a ptala se, budu-li mít nazpátek, řekla jsem že ano a pozvala je do domu. A to byla ta největší chyba!


Naletěla jsem


Doma jsem odešla do ložnice rozměnit bankovku. Šetřila jsem si jen na pohřeb, aby se mnou děti, až mřu, neměly zbytečné výdaje, a peníze jsme měla doma pod polštářem. Vyndala jsem sáček s penězi, uložila tam dvoutisícovku a vzala pětistovku nazpátek do kuchyně slečnám.


Netušila jsem, že mě jedna z nich nenápadně sledovala. Dala jsem jim bankovku, podepsala nějaké lejstro a pak jsme si ještě chvíli povídaly. V jednu chvíli jedna z nich požádala, jestli si u mě může odskočit, já j ukázala, kde je WC. Pak se se mnou srdečně rozloučily a odešly.


Když jsem šla do ložnice uložit sáček zase pod polštář, strnula jsem – byl pryč! V tu chvíli mi to došlo. Zatímco jedna mě zabavila, druhá místo na záchod šla do ložnice a sebrala mi mé úspory.


Bylo tam přes padesát tisíc… I když jsem vše hned nahlásila na policii, po obou podvodnicích jako by se zem slehla. Zůstaly mi jen oči pro pláč.


Božena (78), severní Morava

reklama

Komentáře

reklama