Přítel se stal závislým na sportovním sázení!

První roky byly krásné, ale jednoho dne jsem prožila nemilé překvapení.

Našla jsem si muže, který vypadal jako skvělý a hodný partner. Měl ale svoji temnou stránku.

Některá manželství nevznikají z čisté lásky, ale prostě shodou okolností. Nejčastěji tomu bývalo proto, že partnerka čekala dítě. To byl kdysi i můj případ. Se svým prvním mužem jsem chodila jen krátce a ani jeden z nás to nemyslel moc vážně.

Pak ale přišlo moje těhotenství, tlak okolí a tak trochu vynucená svatba. Rozvodu jsem se bála, i když jsem v manželství nebyla šťastná. Přála jsem si, aby moje dcerka vyrůstala v úplné rodině, a také jsem se obávala finanční tísně.

Žádost nakonec podal manžel. Našel si jinou ženu. Rozvedli jsme se, on se o dcerku moc nezajímal, ale peníze posílal.

Zachytil mě na schodech

Došlo tak k tomu, co jsem nechtěla – dceru Moniku jsem vychovávala sama. Měla jsem postupně několik dalších vztahů, žádný z nich ale nepřerostl v něco dlouhodobého a trvalého. Hlavní životní radost mi tak poskytovala Monika.

Nebylo na ní vidět, že vyrostla v neúplné rodině. Škola jí šla skvěle, nikdy nedělala problémy, vždy se mi se vším svěřovala. V době, kdy uspěla s přihláškou na vysokou školu, jsem konečně potkala muže, kterého jsem si vysnila.

Jmenoval se Adam a setkali jsme se úplnou náhodou. Ztratila jsem rovnováhu na jezdících schodech v obchodním centru, a kdyby mě býval Adam nezachytil, špatně by to dopadlo. Děkovala jsem mu, že mě zachránil a pozvala ho na kávu. Působil mile a sympaticky.

Když jsem zjistila, že je jako já rozvedený a volný, rychle jsem se do něho zamilovala. Nic nebránilo tomu, abychom po pár schůzkách spolu začali žít. Brzy přišla řeč i na svatbu. Nijak jsme na ni nespěchali, na druhou stranu ale nebyl důvod ji odkládat.

Chtěli jsme být spolu a to bylo rozhodující. Udělali jsme si malý, komorní obřad. S Adamem si rozuměla i dcera, když mě občas přijela navštívit z Brna, kde studovala. Také ona už měla vážnou známost, takže mi můj nový vztah plně přála.

Snažil se mě uklidnit

První roky s Adamem byly krásné. Konečně jsem prožívala to, co mi kdysi v manželství chybělo. Společné aktivity, zájem o moje pocity, o to, co dělám. Šok přišel jednoho dne naprosto nečekaně. Měli jsme s Adamem jeden velký společný účet plus každý svůj samostatný na osobní potřeby.

Z toho společného jsme platili běžné výdaje. Překvapilo mě, když mě z banky upozornili, že jsme se dostali do mínusových hodnot. Zjistila jsem, že to není omyl. Adam v poslední době vybral několikrát dost vysoké částky.

Vysvětlil mi to tím, že půjčil kamarádovi a že se o peníze bát nemusím. Uklidnilo mě to jen na chvíli. Mínusový stav na účtu trval, i když tam přišly naše výplaty. V první chvíli mě napadlo, že Adam utrácí za nějakou milenku. Skutečnost byla ovšem horší.

Zranila mě jeho zbabělost

To, že Adam propadl sportovním sázkám, jsem se nedozvěděla přímo od něho. Řekl mi to jeden jeho kamarád, aby mě varoval. Hned bylo jasné, kam se ty naše společné peníze poděly. Nezbývalo, než si o tom s manželem promluvit. Bohužel se nepřiznal.

Neodvážil se mi podívat do očí, ale tvrdil, že to není pravda. Připravil mi tím skutečné zklamání. Nechala jsem si vzápětí převádět výplatu na svůj účet. S Adamem jsme se postupně odcizovali. Nakonec jsem se rozhodla, že si musíme otevřeně promluvit.

Pokud bude dál zapírat a odmítne svoji závislost řešit, bude mezi námi konec. Adam se přiznal jen částečně, neustále tvrdit, že to není tak horké. Dlužná částka na účtu ho ale usvědčovala z opaku. Po pěti letech tak skončilo i moje druhé manželství.

Bolelo to ještě víc než první rozvod, ale nedalo se nic dělat. Adama jsem po rozvodu už neviděla, jen jsem se doslechla, že skončil v Praze na ulici jako bezdomovec. Nevím dodnes, kdy si tu závislost tenkrát vypěstoval – možná už to měl v sobě, když jsme se brali a já to neviděla.

Vlaďka M. (61), Třebíč

reklama

Komentáře

reklama