Studovala jsem, pracovala, starala se o rodinu a stoupala výš a výš… Čím více jsem se ale snažila, tím více jsem se svému muži vzdalovala. Své mindráky si začal vybíjet. A já byla na ráně.
První láska je ta nejsilnější a proto nejbolestivější. Pro mě rozhodně bolavá byla, ačkoliv ze začátku to vypadalo na romantický, dokonalý vztah. Nikdy nezapomenu, jak mi do mého života vstoupil. Potkala jsem ho náhodně na školní akci. Jakmile vešel do místnosti, zazářil jako slunce.
Velmi mě přitahoval. Vypadal tak moudře, vyzrále, nebyl jako kluci mého věku, kteří prožívali nejhorší časy puberty. Působil gentlemansky a měl smysl pro humor. Jako nesmělá středoškolačka jsem poprvé zažila jemné lechtání v břiše a měla husí kůži.
Chtěl být obdivován
Skvěle jsme si rozuměli, chodili na výlety, noční procházky byly na denním pořádku, měli jsme spoustu společných zájmů a koníčků. Přišlo první držení za ruce, první polibky a stal se z nás pár, který bez druhého neudělal krok. Já studovala střední školu a on byl na vysoké, na což byl náležitě hrdý. Velmi rád mě doučoval, vyprávěl, co dělají ve škole a jak zvládá zkoušky. Tak to trvalo dva roky, já dokončila střední školu a rozhodli jsme se, že je na čase spolu bydlet. Vše klapalo, jak mělo, nijak zvlášť jsme se nehádali, a tak v naší domácnosti panoval mír a klid. Začala jsem být lepší Šťastně jsem odmaturovala a dostala se na skvělou vysokou školu. Už tehdy jsem si měla všimnou manželovy reakce. Mé rozhodnutí o přijetí okomentoval slovy, že mě stejně vyhodí. Moje školní výsledky se ale naopak zlepšovaly, zatímco on chátral. I když se snažil a já mu zajišťovala ty nejlepší podmínky ke studiu, školu nedokončil.
Musel si hledat práci.
Začal být nesnesitelně protivný,, když jsem se učila, vyčítal, že zanedbávám domácnost. Jakmile si ale práci našel, se svými výpady přestal. Chlubil se, kolik vydělá, a dával mi najevo, že já, pouhá studentka s brigádou, nemám nic, zatímco on si může koupit všechno. Připomínal mi často, že finančně zajišťuje chod domácnosti a jak je důležitý. Úspěch v práci, doma drama Mám ho! Mávala jsem radostí diplomem v ruce. Oficiálně jsem zakončila vysokou školu. Získala jsem vše, po čem jsem toužila. Celá rodina mi gratulovala, poklepávala na rameno a byla na mě hrdá. Neotálela jsem a ihned začala obesílat podniky, kde bylo mým snem pracovat. Klaplo to, vzali mě do té nejlepší pracovní pozice, o jaké jsem ani nesnila. V kariéře jsem stoupala výš a výš V soukromí se ale chystal horor. Manžel už nebyl pouze náladový a nepříjemný, začal záměrně vyvolávat hádky. Při nich z něho nejednou vypadlo, že nemůže pochopit, jak taková nula, jako já, může mít vysokoškolské vzdělání a vyšší plat než on.
Tahal mě za vlasy po zemi
Nesměla jsem se stýkat s přáteli, chodit na společenské akce, vadilo mu, když jsem se nalíčila a koupila si oblečení. Opakoval mi dokola, jak jsem ošklivá, nepřitažlivá a jak se mu hnusím. Zlomová chvíle nastala v momentě, kdy jsem jednoho dne dorazila z práce pozdě. Musela jsem vyřešit náročný úkol, a manžel na mě čekal doma opilý. Neváhal mě zfackovat, škrtit a tahat za vlasy po zemi. Nebyla jsem schopná se bránit. Plakala jsem, prosila o odpuštění, aby byl ve vztahu zase ten respektovanější a silnější. Takový pocit mu dělal dobře. To se mu líbilo. Po této hororové události si hledal každý den záminku, proč mi jednu vrazit do břicha nebo mě zkopat.
Musela jsem modřiny maskovat make-upem.
Byla jsem zoufalá.
Neměla jsem úniku Všichni znali manžela jako mírumilovného, charismatického gentlemana. Byla jsem v pasti, odtržená od přátel i rodiny. V práci jsem nemohla ukázat slabinu. Moje vedoucí pozice mi to nedovolovala. Přežívala jsem. Nešťastná a bezradná. Jeden osudný večer se ale do vedlejšího bytu nastěhoval nový soused a náhodou jsme se vzápětí potkali na chodbě. Nabídl, že mi pomůže s těžkou taškou. Spřátelili jsme se. Byla to moje jediná spřízněná duše. Začal mě navštěvovat, povídali jsme si při kávě. Nic víc. Choval se slušně a mile. Neměl tušení , co se za zdí jeho bytu každý večer děje. Dostal, co si zasloužil Jednou přišel manžel domů nečekaně dřív.
Začala jsem se hrůzou třást, bylo mi jasné, co se bude zase dít. Soused ale odejít nechtěl. Prý se konečně s manželem pozná. Čím víc jsem ho prosila, tím byl zarputilejší.
Jako by něco tušil.
Nakonec jsem ho uprosila, aby se schoval na balkón. Manžel měl opět špatnou náladu, jako téměř vždycky, a potřeboval si jí vybít. Už v předsíni byl agresivní, zaútočil téměř okamžitě, aniž bych tušila proč. Srazil mě a začal mi bít hlavou o zem. Na nic dalšího se už nezmohl. Soused vyběhl z balkónu a manžela srazil jediným úderem. Ukázalo se, že to je bývalý policista. Agresivní manžel skončil u soudu a já si našla pravou lásku o byt vedle. Dnes je můj hrdina, který mě tehdy zachránil, už dávno můj manžel a máme spolu tři krásné dcery a pět vnoučat.
Jana, 51 let, Plzeň.
