Herečka s divokou minulostí Sandra Nováková (37) už má podle všeho pocit, že se ve svém vztahu s partnerem Vojtěchem Moravcem (32) tak trochu dusí a že jí neustálá starost a péče o rodinu leze pomalu, ale jistě na nervy. Takže není divu, že začala vzdorovat. Sandru zkrátka rodina a zodpovědnost za ni ubíjí.Jenže být skvělou maminkou a milující partnerkou dá docela zabrat. Zvláště když je od mládí rebelkou každým coulem, má ráda volnost, svobodu a odjakživa si dělá, co chce.
Vrátí se ke svému bujarému životu?
Jako matka však musí brát ohledy na dítě, jeho zájmy a o všech rodinných záležitostech se domluvit s partnerem, což je pro Sandru docela problém, když je tak divoká a nespoutaná.
Navíc je i dost dominantní a ráda má vždy poslední slovo. „Byla jsem pořádnej spratek,“ říká o sobě herečka, která věčně utíkala z domova, chodila za školu, zvládala každodenní večírky do noci apod. Její matka to údajně těžce nesla a dceru kvůli tomu dokonce mlátila.
Nakonec ji údajně vyhodila z domu. Nepomohly prý ani návštěvy u psychologa, ke kterému Sandra docházela. Po mámině razantním kroku však konečně prozřela. A i když už je dnes dávno dospělá a zodpovědná žena, pro kterou je rodina na prvním místě, přece jen se jí někdy zasteskne po starých časech. Tím spíš, že už léta seká dobrotu.
Občas potřebuje vypadnout
Nejvíc ji prý poslední dobou ničí ona každodenní ubíjející všednost a šedá rutina, kdy s partnerem tráví veškerý volný čas. Není proto ani divu, že už jí občas přepadá skoro až ponorková nemoc. Vojtěcha totiž nevidí jenom doma, ale také v práci na place, protože je jedním z režisérů seriálu Modrý kód, kde Sandra hraje doktorku Růžičkovou. Ta jí je docela podobná právě tím, že je duší rebelka a vede pořádně nezkrotný život, který si vždycky organizuje podle sebe.
A to už je pak někdy o nervy, když jste s partnerem nejen doma, ale i v práci. Je tak celkem logické, že od partnera utíká a alespoň decentně si s přáteli občas ráda povyrazí a zavzpomíná na staré dobré časy, kdy ještě nic nemusela a neměla vůbec žádnou zodpovědnost. Třeba ji to ale časem přejde.
