Poté, co nedávno vyšla nová kniha Karla Gotta (†80) Má cesta za štěstím, která popisuje zásadní momenty v životě legendárního zpěváka, vyplynuly na povrch i detaily o trpkém konci kdysi životního přátelství s Ladislavem Štaidlem (†75).
Je faktem, že božský Kája vděčí za část své popularity právě hudebníkovi a skladateli Štaidlovi. Mocný a obchodně zdatný kapelník vedl do sametové revoluce Orchestr Ladislava Štaidla, s nímž Karla doprovázel na koncertech, a vedle toho pro něj složil hity jako Trezor, Ráno jedu dál nebo Kávu si osladím.
Až nyní ale vyšlo najevo, proč Láďa odmítl jít v roce 2008 za svědka na Karlovu svatbu s Ivanou a nakonec nepřišel několikanásobnému slavíkovi ani na pohřeb…
Syndrom vyhoření, nebo paranoia?
Všechno začalo, respektive spíše skončilo v březnu roku 1989, kdy před začátkem zkoušky na večerní koncert v Domě kultury v pražském Ládví oznámil Štaidl v šatně Gottovi, že končí. Stručně ze sebe vysypal, že už ho nebaví trmácení se tisíce kilometrů za koncerty sem a tam, že se cítí vyčerpaný a zbytek se dočte v novinách.
Karlovi to tehdy zavánělo byznysovou vypočítavostí. Štaidl, který zemřel s přitížením covidu-19 letos v lednu, totiž mimo jiné tíhl i ke skládání filmové a seriálové hudby. I proto začal později zastupovat Daru Rolincovou (48) a Ivetu Bartošovou (†48), s níž se pak dal na dlouhé roky dohromady.
Nebyl to ale jen syndrom únavy a chuť zkusit něco jiného. Gottovi se časem také doneslo, že kapelníka se zmocňovaly obavy z chystané Karlovy emigrace, což Štaidl vnímal jako závažné ohrožení jeho vlastní prosperity.
Z kamaráda cizinec
Potvrzení toho, že kamarádi už z nich nikdy nebudou, se Karlovi dostalo na oslavě jeho padesátých narozenin. Tehdy s ním Láďa nestál na pódiu, ale přišel jen jako divák.
I když seděl v hledišti, a byl tedy na oslavě přítomen, Gott v knize přiznává, že celý svůj jubilejní večer myslel právě na něj, protože někdo tak blízký už náhle nebyl součástí jeho života jako za starých časů.
Přes čtvrt století trvajícímu plodnému dialogu byl náhle konec. Štaidl zanechal v Gottovi prázdné místo po kdysi dobrém kamarádovi, s čímž se slavík neuměl vyrovnat. Navíc ho mrzelo, že mu Láďa nedokázal říci vše do očí, a do konce svých životů tak zůstali už jen spolupracovníky.
