Jak je možné, že nám muži často lžou do očí a myslí si, že jim na ty jejich báje skočíme? Proč když něco provedou, tvrdí, že se to nestalo, že oni za nic nemohou, a svalují vinu na ostatní? A podle čeho se vůbec pozná opravdový chlap?
Ať máme sebelepší záměry, občas všichni něco pokazíme. Jenže stále se opakující chyby mohou vztah zničit. Muži mají sklon chyby raději opakovat, než aby si je přiznali. Omluvit se za chybu pro ně znamená přijmout pocit viny, což je pro pány tvorstva nepříjemné.
Buďte velkorysá, ale ne když zapírá.
Slabí muži uvažují takto: „Omluvím-li se partnerce za špatné jednání, dám jí sílu vybrat si, jestli mi odpustí, nebo bude dál oprávněně trucovat.“ A tak většina mužů svou chybu raději odmítá přiznat.
Kolotoč vzteku a zklamání
Když chlap odmítne uznat svou vinu, je to pro vás důležitá informace, že mu na vztahu s vámi asi dost nezáleží. Pokud se odmítne omluvit za své selhání, nahlodává tím vaši důvěru, na které je založen celý vztah. Vy si totiž uvědomíte, že máte tu „čest“ s nefér chlapem, a v hlavě se vám roztočí kolotoč zklamání, vzteku, vystřízlivění, a dost často i myšlenka na rozchod.
Já nic, to přece všechno oni!
Slabí muži si své selhání odmítají přiznat a jako klíště se drží přesvědčení o své neomylnosti. Jenže právě tím od sebe svou partnerku odhánějí, až se může stát, že ji odeženou úplně a zůstanou sami.
Jejich pohroma je v tom, že si myslí, že oni za nic nemůžou, že všechno neblahé způsobili všichni ostatní. To je ovšem myšlenková past, která vede ke sebezničení. Jenom muž, jenž má odvahu převzít odpovědnost za své chyby, může změnit své chování.
Setřesený démon neomylnosti
Takový muž si uvědomí, že když byl schopen něco zkazit, je také schopen to napravit. A víc už chybu neopakovat. Každý z nás má o sobě nějaké přesvědčení a když se ukáže, že to není tak růžové, bráníme se realitu přijmout. Protože když přiznáme chybu, cítíme stud, rozpaky a provinilost.
Tyto pocity ale neznamenají, že je s námi něco špatně. Může to být pozitivní signál, abychom se zkusili na danou situaci podívat jinak, a zeptali se sami sebe: „Proč se to vlastně stalo?“ Teprve tehdy, když muž ze sebe setřese démona neomylnosti, ukáže svoji vnitřní sílu opravdového chlapa.
Kdy to chlapovi dojde
Pokud se člověk chce dopátrat odpovědi, v čem udělal chybu, aby ji už neopakoval, musí se vrátit do okamžiku začátku svého selhání. Přiznat si, že ho lákalo raději všechno zapřít, zatloukat do nekonečna nebo hodit vinu na druhé. Když chlapovi dojde, že něco opravdu přehnal, zklamal vás a ublížil vám, pocítí nepříjemnou slabost a nesnesitelný stud.
Odpuštění má léčivou sílu
Právě to je ta chvíle, kdy se na sebe může podívat z nadhledu a říct si, že svůj přešlap už nechce opakovat. Každý následek má svou příčinu. I selhání. Odstraníte-li příčinu, zmizí i následek. Každý z nás se učí děláním a následným napravováním svých přešlapů.
Největší mužskou chybou není to, když dělá chyby, ale to, že si je nechce přiznat, a tak je opakuje pořád dál a dál. Ženy mají sklon odpouštět mnohem víc než muži. Neodpouštějí však všechno. Jsou paradoxně ochotnější odpustit chyby, kterých se muži dopustili a přiznali je, než jejich dětinské zapírání.
Není už jeho ego větší než láska?
Když se chlap postaví k tomu, co provedl s upřímnou omluvou, lítostí a pokorou, je snazší mu odpustit a možná ho v tu chvíli dokážeme i pochopit.
Naopak je-li nad slunce jasné, že selhal, zklamal vás, možná i podvedl, pak jeho slabošské odmítání postavit se k situaci čelem a omluvit se, ukazuje na jeho nízké sebevědomí a zoufalou snahu povyšovat se na úkor vás. Tím dává najevo, že jeho ego je větší, než jeho touha zachránit váš vztah.
