Můj manžel mě neposlechl a udělal vše po svém. Můj vnuk teď nemá kam jít. Je to nespravedlivé, a já jsem přitom naprosto bezmocná.
Naše dcera Kamila se nám moc nepovedla. Říkám to popravdě tak, jak to je. Přestože byla odmala velice nezvladatelné dítě, můj manžel ji nikdy neokřikl.
Bavilo ho, že je takový nezodpovědný raubíř. Připomínala mu tak kluka, kterého by býval chtěl. Místo něj se ale nedotknutelnou stala jeho dcera. Ona mohla úplně všechno.
Byl pro nás velký
Když Kamila vyrostla a odešla z domu, zůstali jsme s manželem v pěkném velkém bytě sami. Byl v domě, který patřil po restituci nám. Rozhodli jsme se tehdy, že svůj byt budeme dál pronajímat a sami půjdeme do menšího.
Manžel pak brzy nato bohužel vážně onemocněl. A rozhodl se, že sepíše závěť. Bylo jasné, že ani já už barák potřebovat nebudu. Šlo jen o to, komu ho připsat. Manžel samozřejmě za jediného vhodného kandidáta považoval Kamilu. Já jsem preferovala našeho vnuka.
Toho naše dcera, neřízená střela, měla, nikdo neví s kým. V současnosti ale žila se svým novým druhem. Byl to podivný chlapík už od pohledu. Takový „bývalý vekslák“, který si hrál na podnikatele.
Prosadil si svou
I když jsme se dost pohádali, manžel nepovolil a závěť sepsal. Brzy nato bohužel zemřel. Dcera tak nečekaně rychle zdědila majetek dost slušné ceny.
Ze mě ale už do budoucna žádné peníze nekoukaly. A tak se o mě Kamila přestala zajímat. Naštěstí jsem měla ještě svého vnuka. Pomohl mi s vyřizváním přijetí do domova seniorů.
Alespoň ho ubytovala
Vnuk se chtěl zrovna ženit a vyměnit svoji garsonku za větší byt. Tam bych prý mohla být s jeho rodinou. Dcera se v péči o svého syna nikdy nepřetrhla, ani když byl malý. Ale nechala ho bydlet v našem baráku, i když s tím, že bude platit nájem! Ale aspoň něco.
Kamila se po svatbě svého syna najednou rozhodla, že se také vdá. Nechápala jsem to, ale mé názory stejně nikdo neposlouchal. Jejího manžela jsem viděla jen párkrát. A sympatičtí jsme si navzájem nebyli ani jeden.
Z čeho oba novomanželé žili, jsem také dost nechápala. Dcera se nikdy moc nepředřela a její manžel také ne. Přesto si celkem užívali. A konečně, já jim to přála. Vždyť žijeme jen jednou.
Vše se zhroutilo
Mojí velkou radostí byl můj první pravnouček, který se narodil ve stejném domě, ve kterém se narodila moje maminka. Vnuk mi ho občas přivezl ukázat do domova a já vozila kočárek. A pak se to všechno naráz zhroutilo. Mého zetě při nějaké podivné rvačce vážně pobodali a on nakonec v nemocnici zemřel.
A pak vyplula pravda na povrch. Ten darebák se při tom svém rádoby podnikání strašlivě zadlužil. A rvačku, kterou nakonec nepřežil, měl s vymahači dluhů. Dluhy všude, kam se podíváš. Na dceru udeřili exekutoři, přišli jsme i o náš dům.
Moje dcera, jako novopečená babička, se vážně zachovala „skvěle“. Nechala syna i s rodinou v baráku a sama zmizela neznámo kam. Vnuka teď vystěhují a on nemá s rodinou kam jít. Jsem vážně zoufalá.
Vendula T. (68), střední Čechy
