Provází mě životem astrální dvojče?

Od dětství slýchám v hlavě hlas, který mi radí, konejší mě a domlouvá mi. Probírám s ním nejdůležitější věci. Jeho rady jsou nad zlato.

Jako dítě jsem si ráda hrála sama, protože jsem si sama nepřipadala.Hrála jsem si vždy s někým, v myšlenkách si s ním povídala a ta bytost mi odpovídala. A taky se se mnou učila, počítala příklady, probírala problémy, které jsem měla a radila mi. Výborně jsem si s tou tajemnou bytostí rozuměla, nikomu jsem o ní ale nevyprávěla, protože mi to zakázala.Až v období puberty jsem napsala povídku o přátelství dítěte ze světa lidí a dítěte ze světa lesních duchů. Odměnou mi bylo uznání nejbližších, že mám úžasnou bujnou fantazii.

Viděly kočky ducha?

Až po mnoha letech, v době nedávné, jsem se dočetla, že každý Blíženec, a tím já jsem, má své astrální dvojče.Tak to tehdy možná byl, a snad stále je můj astrální sourozenec. O kočkách se říká, že vidí duchy. Mně se za život stalo mnohokrát, že se na mě kočka zadívala s užaslým výrazem. A vždy si mě s velkým zájmem prohlížely – až bych řekla, že se nedívaly na mě, ale na někoho, kdo se nacházel v mé blízkosti.Zvlášť kuriózním zážitkem bylo, když se mi jednou udělalo tak nevolno, že jsem musela usednout na lavičku v parku. Ponořená do sebe jsem se snažila sebrat síly. A v tu chvíli tu byl můj známý hlas. Vlídně a laskavě ke mně promluvil – utěšoval, že vše bude zase dobré.

Vlídně mě konejšil

Řekl, ať se předkloním a zhluboka dýchám. Konečně se mi ulevilo. Narovnala jsem se a ještě chvíli seděla, aby se mi po několika krocích zase neudělalo hůř. A najednou jsem ji uviděla. Přes park běžela neznámá kočka. Očividně měla naspěch. V běhu se na mě podívala a v tu ránu se zastavila. S výrazem překvapení a naprostého údivu na mě zírala a pak pomalým krokem zamířila ke mně. Zastavila se dva kroky před lavičkou a upřeně se mi dívala do tváře.Pak významně zamňoukala. Mrzelo mě, že jí nerozumím. Ta kočička musela mít pádný důvod zastavit se v takovém běhu a jít ke mně. Chtěla mi něco důležitého říct? Chvíli jsme si vzájemně hleděly do očí. A pak to kočka vzdala.Zakroutila hlavou, jako by chtěla říct: „To je marný! Je hluchá jako pařez!“ Otočila se a rozběhla se tím směrem, kam měla namířeno.

Markéta (49), Uherské Hradiště .

reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden

reklama