Epilepsií u nás trpí přibližně jeden člověk ze sta, a přibližně čtyři lidé ze sta někdy v životě postihne epileptický záchvat. Je tedy dost pravděpodobné, že se stanete svědky epileptického záchvatu.
Zachovejte klid!
Pohled na člověka, který se náhle sesune k zemi, je v bezvědomí a jeho končetiny sebou škubou v křečích, není příjemný. První pomoc je ale jednoduchá a není důvod, proč byste se ji měli bát poskytnout. Postiženému dejte pod hlavu něco měkkého a položte ho tak, aby si neublížil (třeba úderem o schody nebo obrubník). Nedržte mu ruce ani nohy a také mu nedávejte nic do úst.
Po záchvatu
Ve chvíli, kdy křeče odezní, můžete postiženého položit do stabilizované polohy na boku.
Pokud má v ústech umělý chrup nebo v průběhu záchvatu zvracel, ústní dutinu vyčistěte. Poté počkejte, dokud se člověk po záchvatu neprobere. Jednoduchými otázkami (jak se jmenuje, kde je, jaké je datum) zjistěte, zda se orientuje.
Kdy volat lékaře
Jestliže máte podezření, že se dotyčný při pádu na začátku záchvatu zranil, volejte ihned pohotovost. V případě, že k úrazu nedošlo, zeptejte se postiženého poté, co se probere, zda už měl někdy záchvat. Pokud ano, nemusí být lékařská pomoc nutná. Člověk, který epilepsií už nějaký čas trpí, dokáže vyhodnotit, zda potřebuje lékařskou pomoc či nikoli. U prvních záchvatů je ale následná lékařská pomoc nutná vždy, stejně jako u záchvatů trvajících déle než pět minut a případů, kdy je postižený po skončení záchvatu zmatený.
.
