Úloha mladého komunisty Vitáska mu dala zabrat. Postupem let se vypracoval v úspěšného herce a také druhé manželství mu svědčí.

Tatínek byl stavební inženýr, maminka lékařka, sestra pracuje v administrativě. „Jen já jsem se zvrtnul,“ usmívá se sympatický herec s podmanivým hlasem, který dobře známe z dabingu. Bavil jej tenis, volejbal, fotbal. „Ale když jsem měl trénovat až pětkrát týdně, tak jsem utekl. Naši mě nutili hrát na klavír, učit se jazyky, vždycky si zakládali spíš na vzdělání,“ říká zlínský rodák. Jan Šťastný studoval gymnázium, sportoval a také dělal amatérské divadlo, ale nikdy by ho nenapadlo, že by ho mohl hrát profesionálně. Navíc o tom doma nechtěli ani slyšet. Ale v maturitním ročníku Jana kamarádi z divadelního souboru přemluvili, aby zkusil složit přijímací zkoušky na DAMU, protože ty byly v polovině školního roku, na zkoušky na ostatní vysoké školy zbývala tedy spousta času. K jeho úžasu ho přijali. Ještě jako student dostal roli Petra Vitáska v seriálu Rodáci, natočeného na politickou objednávku KSČ ke 40. výročí takzvaného vítězství pracujícího lidu. Na jednu stranu nebývalý úspěch, na stranu druhou tak trochu danajský dar. Málem ho to odvedlo od herectví.