Herec Ivan Trojan (53) patří k těm opravdu nejpopulárnějším. Ani jemu se ale nevyhnuly vážné osobní problémy – v podobě brutálních depresí jeho životní partnerky Kláry (46).
Někteří rodiče mají velké ambice, které přenesou do svých potomků. U Kláry Trojanové-Pollertové i jejího bratra, olympijského medailisty Lukáše Pollerta (48) jim to vyšlo. Z Kláry chtěli mít herečku a tou se také stala, dokonce už v dětském věku. Můžeme si ji pamatovat například z kultovního seriálu Návštěvníci. Klára byla dobrá i ve sportu, stejně jako bratr, jenže v kariéře sjezdové lyžařky jí zabránila zlomená noha.
Doma nechtěli věřit, že je vdaná!
Ačkoliv svůj talent osvědčila před kamerou, nedostala se Klára na vytouženou konzervatoř. Musela proto jít studovat něco jiného – vybrala si Střední učiliště spojů. Dodnes o sobě s nadsázkou říká, že je vlastně pošťačkou s maturitou. Další krok směrem k herecké kariéře naštěstí vyšel: na DAMU jí přijali. A právě v době studií poznala svého osudového životního partnera, herce Ivana Trojana. Dohromady je dala hra od Williama Shakespeara (+52). Jednalo se o slavný Sen noci svatojánské, uváděný v rámci Letních shakespearovských slavností. Ten je, jak známo, komedií o zamilovaných párech. Jeden takový zamilovaný pár vznikl nenápadně přímo během zkoušek na představení. „Já jsem hrála skřítka, Ivan Demetria. Když jsem se při zkoušce otočila, měla jsem dojem, že na mě významně mrkl. On si to sice nepamatoval, ale už mě měl na krku. Takže já vlastně dobývala jeho,“ vzpomínala Klára. Příliš jednoduché to nebylo, ani na začátku, ani později. Nejprve si totiž o sobě navzájem mysleli, že ten druhý je pěkně nafoukaný. Brzy zjistili, že to není pravda, byl tu ovšem problém. Kláru doma hodně hlídali, i přes to, že už byla plnoletá. Nedovolili jí, aby u Ivana přespávala. Existovala vlastně jediná možnost, jak tento problém vyřešit: svatba. A tak si Klára svého milého vzala, udělala to ovšem tajně a bez vědomí rodičů. Ti se o veselce dozvěděli až náhodně, z fotografií. Otec nechtěl věřit, že by něco takového Klára udělala. Přesvědčil ho až její nový občanský průkaz!
Sestra zasáhla včas!
Manželům Trojanovým se nejprve narodil první syn, potom druhý. Do roku 2001 to vypadalo, že jejich život je ideální a bezproblémový. Pak se ale u Kláry začaly objevovat vážné psychické problémy. Měnila se Ivanovi před očima, trpěla krutými depresemi. Při zpětném pohledu dnes populární herec ví, že tyto změny zaregistroval pozdě nebo si je neuměl správně vysvětlit. Klára byla náladová, často unavená a podrážděná. Tím, kdo si všiml, že se něco vážného děje a správně odhadl příčinu, byla nakonec její sestra. Při jedné návštěvě se u ní Klára usedavě rozplakala. „A ona říká: tak sestro a dost, ty jdeš na psychiatrii,“ uvedla herečka. Hospitalizaci ale Klára odmítla, i když se její stav zhoršoval. Chtěla zůstat s rodinou, už proto, že Ivan byl neustále v pracovním zápřahu. Prášky, které Klára dostávala, sice trochu pomáhaly, ale pocitů beznaděje se úplně zbavit nedokázala. Přestala dokonce jíst a jeden čas dokonce vážila méně než padesát kilo! S pomocí manžela a silou vůle se jí podařilo kritická období překonat. Navíc se ještě znovu stala matkou, a to dokonce dvakrát! Když jí mučily deprese, neuvažovala o dalším potomkovi. Zvládla ale i narození třetího syna. Tím měl být završen cíl, který si dala ohledně počtu dětí. Do jiného stavu ale přišla ještě počtvrté, což jí i Ivana doslova šokovalo. „Dokonce jsem si v jednu chvíli myslela, že jsem už v přechodu. Čtvrté dítě přišlo opravdu neplánovaně a nečekaně,“ konstatovala. Deprese se ještě vracejí, zejména podzimní období bývá složité. Protože nad nimi už ale dokázala jednou zvítězit, ví Klára, že to dokáže pokaždé. V manželovi k tomu má velmi silnou oporu!
Chce syny ochránit a tak vládne pevnou rukou!
Svoji početnou rodinu dokáže populární a vytížený herec dobře uživit, takže o peníze se Klára starat nemusí. Ivan přiznává, že doma je „prudičem“ a impulzívním elementem. Má obavy, aby děti neskončily jen u počítačů a procházely školami beze strachu, proto vládne pevnou rukou. „Moje často rychlá a unáhlená rozhodnutí ale nejsou definitivní,“ přiznal. „když vychladnu, jsem schopný je zkorigovat a nechat se zbytkem rodiny přehlasovat. Nebo to vyhodnotit nějak jinak.“
