V mládí byla Jaroslava Obermaierová holka jako lusk. Kdyby chtěla, měla by mít na každém prstu mužského. Vybrala si nakonec jen jednoho a spálila se. A tak, jak sama říká, od čtyřicítky žije bez chlapa.

Už odmalička měla veliký sen. Vznášet se v baletních špičkách nad divadelními prkny. Okouzlovat diváky v Labutím jezeře či v Louskáčkovi. Být jednou slavná primabalerina.

Na baletní školu byla napoprvé mladá

Ostatní žižkovské holčičky měly život nalajnovaný jinak. Malá Jarka ale už ve čtyřech letech přesvědčila babičku, aby ji šla přihlásit do vyhlášené baletní školičky. Tenkrát ji ale ještě vrátili domů, k panenkám. Takhle malé slečny k nim prý nechodí. A ať s babičkou přijdou znova za rok. To už ji vzali.