Říkala mi „herdekbaba“. I přes její averzi vůči mně jsem se nemohla dívat, jak moc se jako samoživitelka ničí. Musela jsem jí nabídnout svou pomoc.
Když se manželství mého syna rozpadlo, zůstala snacha sama se dvěma dětmi.Od syna a našeho domu odešla bez ničeho, jen s nejnutnějším. V zaměstnání měla dobrou pozici a neměla nouzi o další kšeftíky. Byla pyšná na to, že si nemusí nechat od mého syna líbit to, co většina jiných žen, protože se prý dokáže o sebe a své děti postarat.Nebála se říkat do očí i mně, co si myslí. Když se provalila synova nevěra, sbalila děti, vysokoškolský diplom, králíka a šla… Zavalila se prací Nasadila vražedné pracovní tempo, spala pět hodin denně, aby zaplatila nejen všechny pohledávky, ale také dětem dopřála to, co jejich spolužáci a kamarádi běžně mají – školu v přírodě, zájmové kroužky.A tak se dalo čekat, že se jednoho dne při takovém nasazení zhroutí. Legendární poslední kapka dopadla na pracovní poradě, kde se řešila chyba, kterou z velkého vyčerpání a nevyspalosti snacha udělala Probrala ji až kapačka a sestra, která ji v nemocnici přikládala na čelo mokrý hadr.Ten kolaps nastartoval nějaký samolikvidační mechanismus a Monika se začala bortit do sebe jako do černé díry.
Propadala se do pekla.
Bála se být sama, rychle jedoucí auta a vlaky ji přitahovaly pod svá kola a mosty na ni volaly: Skoč! Skončí to! Bude ti líp!“ Můj syn se tehdy choval opravdu hnusně.Byl rád, že se v tom jeho bývalá žena „plácá“ a děti jsou u nás. Starala jsem se samozřejmě o ně já. Nemohla jsem přihlížet I když to bylo moje dítě, musela jsem si přiznat, že měl synáček velký podíl na rozpadu manželství.Nebyl žádný svatoušek, bylo mi jasné, že k tomu dopomohly jeho milostné úlety. A tak jsem překonala hrdost a vypravila se za snachou. Monika byla vzteky bez sebe, když mě ve dveřích uviděla, já ale nedala jinak, než že si musíme někam sednout, kde je příjemná atmosféra.
Odmítala nasednout do mého auta, ale nakonec jsem ji do kavárny dovlekla.
.I tak mě dlouho ignorovala.
Ječela jsem jí do ucha, bouchala různými předměty, byla nepříjemně hlučná a dokonce jsem do ní několikrát necitlivě strčila a dokonce ji i štípla.Snacha, ponořená do těžké apatie a mlčení, se konečně po mně ohnala. „Konečně mě vnímáš!“ Zaradovala jsem se. Vyhrnula jsem rukáv a ukázala ji starou jizvu přes zápěstí. A pak jsem jí začala vyprávět svůj příběh… jak mě kdysi dávno, když byl syn malý, taky opustil manžel.Utekl k jakési mladé tanečnici. A já to řešila zkratově – pokusila se o sebevraždu. Osud nade mnou naštěstí podržel ochrannou ruku. Zachránili mě. A manžel? Ten se s prosíkem vrátil – a seká dobrotu. A tak se jednou vrátí i můj syn.Pod vlivem okolností snacha mou pomoc přijala. Brzy jsme si připily na přátelství. A její manžel – můj syn? Nakonec se k Monice opravdu vrátil. Se staženým ocasem. Zase jsme rodina – jen s tím rozdílem, že teď si už se snachou rozumím.Táhneme spolu proti chlapům za jeden provaz...
Jitka. (59), Znojemsko .
