Měl dvě tváře, ale obě jsme znali i z filmů. Jiří Kodet (+67) dokázal být uhlazeným elegánem, na druhou stranu ovšem také brutálně vypěnil. Jeho druhá žena Soňa () byla ovšem natolik silnou osobností, že to zvládala!
Slavný herec Jiří Kodet (+67) pocházel z významného hereckého rodu. Protože ale vyrůstal v domě, kdy se hledělo na různá politická kritéria, neměl tím nic ulehčeno. Nedostal se dokonce na gymnázium, protože jeho otčím emigroval na Západ. Možná vás překvapí, čím se šel Jiří vyučit – v Kladrubech se připravoval na povolání žokeje. Pak to zkusil na DAMU, aby naplnil rodinné tradice. Na druhý pokus se tam dostal.
Omáčka skončila na podlaze!
Stejně tak to na druhý pokus vyšlo i s jeho manželskými vztahy. Nutno ale po pravdě přiznat, že si za to mohl herec z větší části sám. Na jednu stranu vystupoval jako uhlazený elegán s téměř šlechtickým chováním. V soukromí se ale často měnil v nervózního, prudce reagujícího chlapa, kterému není hloupé na svoji partnerku křičet. Prý si tím ulevoval, vybíjel energii a řešil své vnitřní problémy. S první ženou žil Jiří v Ostravě. O jejich soužití by mohla vyprávět celé romány, které by oblíbeného umělce stavěly do nepříliš příznivého světla. Dokázal například utrácet za „reprezentaci“ peníze, které rodina potřebovala v době, kdy se moc nedařilo. Jednou z pověstných scén kultovního filmu Pelíšky, kde Jiří Kodet hraje v podstatě sám sebe, je, jak jistě víte, obědová hádka ohledně rozdílu mezi noky a knedlíky. Podobné výstupy zažila jeho první manželka i doma. Když jednou v časové tísni nestačila k srnčímu na smetaně udělat knedlíky, chtěla místo nich k omáčce podávat halušky. Rozzuřený Jiří to označil za barbarství, popadl mísu se srnčím a mrštil s ní o zem! Nebylo divu, že manželství nakonec skončilo rozvodem.
Rozhodlo náhodné setkání
Svého budoucího muže Soňa Kodetová samozřejmě znala jako herce. Nepatřila ale k jeho zapáleným ctitelkám. Pocházela ze Slovenska, do Prahy se dostala, když se tam přestěhovali rodiče. Vystudovala střední školu a pracovala v televizi jako kreslířka titulků. První setkání s Jiřím proběhlo v Činoherním klubu. On tam měl své angažmá, ona tam přišla pracovně. Scházela dolů po schodech a neušlo jí, jak se na ni Jiří, který tam stál, upřeně dívá. Hned se jí vnucoval s tím, že nikoho nemusí hledat, protože je tam přece on. Pokud tenhle sebevědomý postup fungoval na jiné slečny, na Soňu tedy určitě ne. A nezabrala ani na druhý pokus, když si své pracovní záležitosti v divadle vyřídila a Jiří to na ní znovu zkoušel. Neuspěl, ale rozhodně si půvabnou mladou ženu zapamatoval. Náhodně se potkali o měsíc později na Malostranském náměstí. Dali se do řeči a Jiří, jakožto čerstvě rozvedený muž, se Soně svěřil, jak se musí o sebe starat sám a že mu ani nemá kdo prát košile. Chtěl ji pozvat k sobě domů, ona se ale snažila spíš co nejrychleji setkání ukončit. Jedním z důvodů bylo, že budoucí paní Kodetová měla ještě v té době vztah. Ten nepovažovala za perspektivní, ale zatím každopádně trval.
Mohla emigrovat, ale zůstala!
Od Jiřího dostala Soňa pozvání na jedno divadelní představení, kde hrál. Měla deset dnů na rozmyšlenou, zda ho přijme. Rozhodla se, že ano. Gentleman Jiří pozval svoji novou známost po divadle na večeři, kde rozhodně penězi nešetřil. Ten den zrovna totiž dostávali výplatu a on ji téměř celou hned utratil. Ani tímhle ovšem Soňu nijak neohromil. Doprovodil ji domů, dál ho však nepozvala, což ho docela rozladilo. Každopádně si ale domluvili další rande. „Od té chvíle mě nepustil,“ konstatovala. „Už nebyla možnost odejít.“ Hned od začátku vztahu s Jiřím narážela na problémy. Herec si přál, aby Soňa nechala svého zaměstnání. Přál si, aby byla co nejvíce s ním. „A já čím dál víc podléhala jeho přáním, jeho představám, jeho touhám,“ přiznala. Když se v roce 1968 otevřely hranice a byla možnost emigrovat, rodiče i sourozenci Soni toho využili. Ona ale zůstala kvůli Jiřímu v Československu. Tehdy ještě pořád nebyli manželé. K uzavření sňatku došlo celkem nečekaně, kdy jí rok nato herec požádal o ruku a během půl hodiny všechno na úřadu zařídil. Byla to svatba bez prstýnků a bez rodiny, nicméně manželství, které vzniklo, vydrželo dlouhých 36 let až do Jiřího smrti!
Pomalu ztrácel vůli žít
Jiří se Soňou si prošli různými složitými obdobími, jako když se například přestěhovali mimo Prahu, na chatu po jejích rodičích. Pro městského člověka a bohéma hercova typu to bylo opravdové dobrodružství, protože tam nebyla ani tekoucí voda. Sám sebe v té době označoval za „kavárenského povaleče s vidlemi“. Pokud chtěli mít v chatě teplo, museli porazit strom. Tehdy už měli manželé dvě malé děti, ale těm prostý venkovský život nijak neublížil. Jiřího napadlo, že si pořídí slepice. Nakoupil kuřata, dovezl je taxíkem a snil o budoucnosti plné vajíček. K jeho smůle ale mezi kuřaty byla pouhá jediná slepice, jinak se jednalo o samé kohouty. Ti se o slípku rvali tak, že se to s nimi nedalo vydržet. „Nakonec jsme je museli všechny sníst,“ konstatoval Jiří. S věkem a ubývajícím časem přišly zdravotní problémy, které se stupňovaly. Herec prodělal mozkovou příhodu přímo v divadle při představení. Později si zlomil krček stehenní kosti a s endoprotézou mělo jeho tělo problémy. Ke všemu ještě dostal zápal plic. Byl naprosto odříznutý od milovaného světa divadla a upoutaný na lůžko. Ztrácel vůli žít. Vztah, který začal před lety onou frajerskou večeří po divadelním představení, skončil dojemně, ale důstojně. Jiří zemřel doma a Soňa byla u toho. Před smrtí jí dal ještě poslední úkol, aby o něm napsala knihu. To se Soně podařilo. Pomohlo jí to také vyrovnat se s odchodem partnera, s nímž sice byly občas problémy, ale se kterým prožila i krásný, zajímavý a bohatý život.
Když to přehnal, dokázal to poctivě přiznat
Hádky občas bývají v každém manželství a při Jiřího povaze není divu, že ve vztahu se Soňou se prudké výstupy opakovaly často. Ona ale nebyla typem, který by jen poslušně mlčel. „Kolikrát v rozčílení sedl do auta s tím, že odjíždí, když jsem na něj ošklivá,“ vzpomínala. „Já byla hrdá a ještě jsem ho v odjezdu podpořila. Za hodinu byl zpátky. “ Jiří si byl vědom, že to občas přehnal a uměl se elegantně omluvit. S noblesou, jakou jsme znali z jeho rolí, dokázal přiznat, že udělal hloupost.
