Můj čas na kafíčko

S osudovým mužem jsme se třikrát vzali a dvakrát rozvedli!

Po letech jsme se setkali a oba jsme viděli, že si pořád máme co říct!

Vdávala jsem se celkem třikrát, poprvé po maturitě, potřetí už jako zralé žena. Pokaždé k tomu došlo na jiné radnici, ovšem partner byl vždy stejný!

Říká se, že člověka přitahují z opačného pohlaví stále stejné typy. U mě to bylo ještě zřetelnější. Opakovaně jsem si vzala jednoho a toho samého muže, a to v průběhu třiceti let.

Romantika šla rychle pryč

Roman byl mojí studentskou láskou. Chodil do vyššího ročníku gymnázia a občas jsme se vídali na chodbě nebo před budovou školy. Viděla jsem, že se mu líbím. Když na mě jednoho dne počkal a pozval mě na rande, nebránila jsem se.

Tak začal můj první vztah v životě. Jako každá mladá dívka i já jsem tehdy věřila, že s Romanem budu celý život a že po maturitě se vezmeme. Všechno tomu opravdu nasvědčovalo. Skvěle jsme si ve všem rozuměli. Roman úspěšně odmaturoval a zapojil se do pracovního procesu.

Trpělivě počkal, až zkoušku dospělosti složím také já. Tak, jak jsme si to naplánovali, jsme se pak v létě vzali, i když nám to rodiče rozmlouvali. Bydleli jsme v bytě po Romanově babičce. Také já jsem chodila do své první práce.

Rychle se ale ukázalo, že něco jiného je romantická láska a něco jiného společné všední dny. Pomalu jsme si přestali rozumět. Zejména Roman říkal, že si chce ještě užívat života. Naše manželství tak vydrželo rok a půl, pak následoval rozvod, proti kterému nikdo z našich blízkých nic nenamítal.

Dítě s jiným mužem

Protože se Roman přestěhoval do Prahy, dál jsme se moc nevídali. Já jsem bydlela zpátky u rodičů. Občas jsem na svého bývalého manžela vzpomínala, ale nepředpokládala jsem, že bychom se k sobě někdy mohli vrátit. Měla jsem jiného přítele, jenže ten mi zkomplikoval život.

To, že je ve skutečnosti ženatý, jsem se dozvěděla až v době, kdy jsem s ním byla ve třetím měsíci těhotenství. Obrečela jsem to, ale dítě jsem si nechala – i proto, že mě lékaři varovali, abych neriskovala interrupci. Nemusela bych pak mít už nikdy děti.

Narodil se mi syn, který dostal jméno Tadeáš. Takhle jsme totiž kdysi chtěli pojmenovat svého případného potomka s Romanem. Jeho otec se sice rozvedl, ale ne kvůli mně. Naštěstí alespoň platil alimenty, ale o svého syna se vůbec nezajímal. Později emigroval do ciziny.

Změnil se a byl mi oporou

Všechnu pozornost a všechen čas jsem věnovala synovi. Jednoho dne jsem nečekaně potkala Romana. To už bylo Tadeášovi sedm roků. S bývalým manželem jsme se přátelsky pozdravili a oba jsme viděli, že ta někdejší jiskra v nás pořád ještě je. Začali jsme se scházet pravidelně.

Roman se změnil, byl už zodpovědnější a já v něm našla nečekanou oporu. Dobře si rozuměl i s mým synem. Za půl roku se mě zeptal, jestli bych si ho znovu vzala. Moc dlouho jsem neváhala. Druhou svatbu jsme měli pouze komorní, ve čtyřech, jen se svědky.

Tentokrát nám manželství vydrželo deset let. Důvodem rozvodu pak byla Romanova nevěra. Zamiloval se do kolegyně v práci a nedokázal tomu odolat. Zákonem schválnosti pak bylo, že když s ní po rozvodu začal žít, po měsíci nastal konec. Vrátit se ke mně už ale nechtěl a nemohl.

Požádal o odpuštění

Dlouhé roky jsme pak spolu nemluvili. V kontaktu s Romanem zůstal jen můj syn. Ten vystudoval vysokou školu a oženil se. Na svatbu sice chtěl Romana pozvat, ale z ohleduplnosti ke mně to neudělal. Já jsem prožila několik vztahů, které nikam nevedly. Blížilo se stáří a nechtěla jsem zůstat sama.

Pak mi jednoho dne Roman napsal dlouhý dopis. Vzpomínal na všechno, co jsme spolu prožili a omlouval se za to, jak skončilo naše druhé manželství. Odpustila jsem mu. Sešli jsme se a dali se znovu dohromady.

Několik let jsme žili jen tak, neoficiálně. Potom mě Roman požádal o ruku potřetí. I tentokrát jsem řekla ano. Věřím, že to už bylo naposledy. Zatím to platí.

Barbora Z. (55), Plzeň

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden