Kdo ji pozná blíž, je nucen konstatovat, že to kupodivu není unylá cukrová panenka, ale veselá žena se smyslem pro humor.

Původně se měla jmenovat Linda nebo Honzík. Když se v dubnu 1972 očekával Sabinin příchod na svět, její tatínek, režisér František Laurin (85), zrovna připravoval představení s názvem Vrať se, Sábinko. Sabinina maminka přišla v té době na jednu z generálek a herečka Jana Dítětová jí řekla: „Ale Věro, proč taková jména? Měli byste dát dítěti jméno na počest tohoto našeho představení. „ A to se skutečně stalo, krátce nato se narodila holčička a dostala jméno Sabina. Jen tak na okraj, Sábinka z představení Vrať se, Sábinko – byl pejsek. Herečka má ovšem veselou historku nejen ke svému křestnímu jménu, ale dokonce i k příjmení. Když přišla Sabinina maminka na třídní schůzku do základní školy, představila se paní, která seděla vedle, slovy: „Dobrý den, já jsem Laurinová.“ Paní odpověděla: „Dobrý den, já jsem Klementová.“ Na to, zda má Sabina něco společného s automobilkou Laurin a Klement, se jí lidé často ptají. Rodinná sága praví, že Laurinové byli možná vzdálení příbuzní, ale neví se nic určitého. Spolu s tatínkem umělcem Sabinu vychovávala maminka inženýrka, což je dost neobvyklé spojení. „Maminka mi do života vnesla určité racionální myšlení, jistou dávku praktičnosti a postoj zůstat nohama pevně na zemi,“ tvrdí blondýnka. Po tatínkovi zdědila herecké nadání, maminka jí zase dala do vínku smysl pro realitu, který hercům mnohdy chybí. Éterická kráska vystudovala konzervatoř a na šestnáct let zakotvila v Divadle ABC. V útlém mládí s překvapením pozorovala mnohem starší herecké kolegyně, které před představením proběhly vrátnicí, nacpaly nákup do ledničky, na chvíli si lehly, aby si odpočinuly, a pak se v šatně proměnily v nadpozemské krásky. Když bylo po všem, odlíčily se vazelínou a utíkaly domů k rodině. Takhle tedy vypadá ten herecký život – říkala si mladá dívka zklamaně. „Dnes mám úplně stejný režim, stejný kolotoč a starosti,“ směje se.