Sama jsem si našla snachu

Když už jsem se smířila s tím, že se vnoučátek asi jen tak nedočkám, nastoupila k nám do práce mladší, velmi sympatická kolegyně, která byla jak stvořená pro mého syna.

Když už děti vyletí z hnízda, nezbývá nám rodičům nic jiného než čekat na vnoučátka. Samozřejmě že jsme si s manželem období, kdy se děti odstěhovaly, ze začátku užívali po svém, ale přece jen nám brzy bylo smutno, a hlavně já si vysnila, že se stanu brzy babičkou.

Jenže člověk míní, a život mění. Dcera Justýna se rozhodla pro kariéru, a tak s jejím partnerem nechtěli o dětech ani slyšet a syn Pepík se zase zbláznil do aut a zařídil si vlastní autodílnu.

Děti se raději soustředily na kariéru

Jistě že jsem byla vděčná za to, že mám zdravé a pracovité děti, ale najednou bylo v mém životě tak nějak prázdno. A protože Pepík neměl ani žádnou stálou přítelkyni, nedokázala jsem odhadnout, kdo mi jako první nadělí vnoučátka. Když jsem na toto téma zabrousila během společného oběda, obě děti jen odfrkly a tím byla diskuse ukončena.

Musela jsem se smířit s tím, že to nemám ve svých rukách. Jak se ale nakonec ukázalo, nebyla to tak úplně pravda. K nám do kanceláře totiž nastoupila nová kolegyně Jitka, která byla ve věku mých dětí, a okamžitě jsme si padly do oka. Dokonce jsme se tak spřátelily, že jsem měla chvílemi dojem, jako by byla moje třetí dítě.

O polední pauze jsme si nad kafíčkem povídaly snad naprosto o všem a já ji měla čím dál tím radši. Dokonce jsem jí byla obrovskou oporou v době, kdy se rozešla s dlouholetým přítelem, protože nikomu jinému se vyzpovídat nemohla.

Hned na první schůzce si padli do oka

Když se situace po pár týdnech uklidnila a Jitka byla zase v pohodě, během našeho „kafíčka“ mi řekla, jak je zoufalá, že už dávno touží po dětech, jenže teď nemá ani muže, s kterým by je mohla mít. A vtom mě to trklo. Co kdybych tuto báječnou slečnu přivedla do naší rodiny?

„Jituš, a nechtěla bys zajít na večeři s Pepou, co? Za to nic nedáme,“ vypadlo ze mě okamžitě. „A proč ne,“ odpověděla odvážně Jitka a já věděla, že Pepík je takový pohodář, že si s hezkou dívkou vyrazí rád. A víte co?

Hned na první schůzce si ti dva padli do oka, a já nemohla být šťastnější. Vlastně mohla, a také jsem byla. To se mi totiž jen rok po svatbě Pepči a Jitky narodil můj vysněný vnouček Samuel.

Helena Š., 49 let, Klášterec nad Ohří

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden