Můj kousek štěstí

Sběratel hrníčků se mě snažil utopit

Do mého obchůdku začal chodit podivný mužík. Jednou mě pozval k sobě domů. Čekal na mě v dešti se svou loďkou. Když jsme byli uprostřed jezera, tak nás převrhl.


Bouře odkráčela rychlými kroky. Právě v okamžiku, kdy se nade dveřmi mého obchodu rozdrnčel zvonek a já pozdvihl hlavu od pultu, vešel dovnitř muž v zeleném. Venku se ještě jednou zablýsklo a rachot hromu se odrážel v ulici jako mnohonásobný bumerang. Nový zákazník byl toho dne poslední. Za pár minut jsem měl zavírat. Byl promoklý na kůži. Zelené sako, které měl na sobě, bylo nasáklé deštěm.


Na hlavě měl vysoký klobouk, který se podobal cylindru. Boty působily značně zchátralým dojmem a do tohoto počasí se nehodily. Muž cosi zamumlal a pak se začal rozhlížet po mém antikvariátu. U dveří po něm zůstala kaluž. Došel až do zadních prostorů a zastavil se před policí, na které byl hrníček z čínského porcelánu. Opatrně ho vzal do rukou a dlouze prohlížel. Hrníček se mu zřejmě líbil, protože odkráčel k pultu. „Sbíráte starý porcelán?“ ptal jsem se. „Jen hrníčky!“ odpověděl. Vysázel je na pult přesně, kolik mně dlužil a hrníček uchopil tak, jako by se bál, že si obchod na poslední chvíli rozmyslím.


Mlčenlivý zákazník


Přišel ještě několikrát. Zajímaly ho pouze hrníčky. Při jeho návštěvách, kdy venku bylo psí počasí, pršelo nebo se přehnala bouře, mi toho o sobě mnoho neřekl. Stále mě však zval na prohlídku svého porcelánového království. Svolil jsem, ačkoliv jsem hrníčky nesbíral. Čekal na mě u jezera za městem se svou loďkou. Bydlel na druhé straně jezera v posledním domku, krok od vody.


Vnitřek domu, který vypadal zchátrale a uboze, byl pokryt plísní z vlhkosti, která na mě padala ze všech stran. Cihlové schodiště pokrývaly bochníky mechu a interiér byl pokrytý vodními plazivými rostlinami. Uvnitř domu stála velká dřevěná stěna a v ní bylo vyrovnáno několik desítek hrníčků. Snad jich bylo více jak stovka. Muž v zeleném se rozplýval a zdálo se, že tahle sbírka je celý jeho život. V království plísně a vlhkosti jsem se dlouho nezdržel. Nasedl jsem na pramici a sběratel hrníčků se opřel do vesel. Jeden z hrníčků si vzal s sebou.


Zajímala ho dušička?


Opět začalo pršet a na hladinu jezera dopadaly velké kapky deště. Byli jsme zrovna uprostřed, když muž v zeleném přestal najednou veslovat a rozhoupal loďku ze strany na stranu. Začal se chechtat a pak mě jeho dlouhé vyzáblé ruce popadly za krk a přehodil přes okraj loďky do jezera. Byl jsem v šoku! Zelený mužík se ocitl rovněž ve vodě. Pokoušel se mě ponořit pod hladinu a utopit!


Bojoval jsem o svůj život! Bezpočetněkrát jsem se objevil na hladině, pod kterou mě vzápětí stáhl. Pak se v mé blízkosti objevila loďka a v ní rybář. Zelený mužík se potopil bleskově pod hladinu a já naštěstí zůstal nad ní. Rybář, kterého přepadla rovněž bouře uprostřed jezera, mi podal ruku a zachránil život. Když jsem vystoupil na břeh, nohy se mně třásly. Ta podivná bytost, která mě vylákala na jezero, zmizela. Rybář mi řekl o vodníkovi, který v jezeře podle dávných povídaček žije. Sám ho neviděl. Od té doby se zelený mužík, sběratel hrnečků, v mém obchodě neukázal.


Petr Borovec (53), Pardubice

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden