Osud vyměřil Jiřímu Grossmannovi (†30) jen velmi krátký čas. Přesto v něm stihl víc než jiní za mnohem více let a s Miloslavem Šimkem (†63) vytvořili dvojici komiků, na niž se dodnes vzpomíná.
Seriózní kariéru odmítl
Grossmann pocházel z rodiny kočovných herců, a možná proto rodiče trvali na tom, aby šel studovat něco „seriózního“. Když se nedostal na filozofii, vybral si stavební fakultu, ale tomuto povolání se nechtěl věnovat. Místo toho dělal divadlo a muzicíroval, ovládal snad každý nástroj, který mu přišel pod ruku. A kumšt ho také svedl dohromady se Šimkem, nicméně rozporuplnější parťáky si šlo jen stěží představit.
Protiklady si sedly
Zatímco Šimek byl zarputilý skaut a prakticky se netkl alkoholu, Grossmann byl typický kavárenský intelektuál, rád si dal sklenku něčeho ostřejšího, kouřil a neustále se kolem něj točily krásné dámy. Jeho hříchy pramenily nejspíš z toho, že od mládí věděl, že trpí tehdy prakticky nevyléčitelným Non-Hodgkinovým syndromem.
Lékaři ho nadopovali
O tom dlouho neměl tušení ani Šimek, ani Grossmannova žena, s níž se před smrtí rozvedl, aby ji netrápil. Divadlo ho drželo nad vodou i v době, kdy už bylo jasné, že boj se zákeřnou nemocí prohrává. Ale ještě den před svou smrtí 5. prosince 1971 v Praze přemluvil lékaře, aby ho doslova „nadopovali“ a šel se s kolegy a diváky na jeviště Semaforu dojemně rozloučit.
