V životě se mi zdálo už tisíce snů. Většina z nich se mi z paměti vytratila. Jeden mi však v mysli zůstane navždy. Díky němu jsem totiž zachránila něčí život.
Stalo se to už před patnácti lety, ale mě to spíš připadá, jako by to bylo před týdnem. Byla jsem zrovna s přáteli na dovolené v Německu. Po několika měsících plánování jsme konečně vyrazili na naši cestu po evropských metropolích.
Jeli jsme na blind autem a spali různě po penzionech nebo v kempech pod stany. Do Berlína jsme přijeli pozdě večer. K našemu štěstí měli v jednom penzionu ještě dva volné pokoje. Všichni jsme byli hodně utahaní, ale přátelé se po osvěžující sprše rozhodli jít ještě na koncert jedné zdejší kapely.
Já jsem s nimi nešla. Řídila jsem a potřebovala jsem si odpočinout. Těšila jsem se, jak si objednám jídlo na pokoj, pustím si nějakou muziku a půjdu spát.
Beseda o první pomoci
Rozvalila jsem se na postel a pustila se do obří porce těstovin. Na stolku ležel nějaký ženský časopis, tak jsem si ho vzala a začala jím listovat. Přečetla jsem několik článků a začaly se mi klížit oči.
Po pár minutách jsem upadla do hlubokého spánku. A pak přišel ten sen. Zdálo se mi o přednášce první pomoci. Po detailních informacích, co má člověk v různých kritických situacích dělat, následovala i praktická část.
Sledovali jsme, a také jsme si sami vyzkoušeli, jak se provádí masáž srdce, zastavuje krvácení, dává umělé dýchání a podobně.
Tragická nehoda
Když jsem se ráno probudila, měla jsem ty obrazy stále před očima. Kamarádi, kteří se vrátili až pozdě v noci, ještě vyspávali. Dala jsem si snídani, a abych nějak „zabila“ volný čas, šla jsem se projít do ulic.
Přicházela jsem zrovna ke křižovatce, když jsem si všimla ošklivé autonehody. Kolem pomačkaných aut stál hlouček lidí. Rozběhla jsem se k nim. Cestou jsem vytáhla mobil a zavolala záchranku. V jednom autě byl zaklíněný muž středního věku, ale byl při sobě a komunikoval s okolím.
V druhém voze byla mladá žena, která nejevila známky života. Okamžitě jsem si vzpomněla na svůj sen.
Jako ve snu
Muži, který stál poblíž, jsem řekla, aby ji vynesl ven. Položil ji na chodník. Já jsem jí okamžitě zkontrolovala puls, přesně tak, jak jsme to dělali na té přednášce, a pak jsem začala s masáží srdce.
Po pár vteřinách se dívka rozkašlala a začala dýchat. Když dorazili záchranáři a zkontrolovali dívčin stav, řekli mi, že jsem jí zachránila život. Já jsem ale věděla, že nebýt toho zvláštního snu, který se mi předešlou noc zdál, nikdy bych to nedokázala. Jen díky němu jsem věděla, co mám dělat.
Erika B. (50), Tachov
