Sestřenky duch mě provázel městem

Moje sestřenka Iva zemřela jako dítě. Znala jsem ji jen z fotek a vyprávění. A pak jsem ji jednoho dne uviděla na vlastní oči, jak se na mě upřeně dívá.

Stalo se to v autobusu. Sotva jsem se usadila a začala myslet na docela normální věci, najednou jsem ucítila, jak se na mě někdo upřeně dívá. Jsem na to citlivá, a tak jsem otočila hlavu od okna směrem k dotyčnému.

První pocit nedokážu popsat. Přede mnou stála malá holčička, koukala se mi přímo do očí, ani nemrkala, jak byla soustředěná. Nemohla jsem z ní spustit oči. Jen jsem si v duchu opakovala: „Panebože, vždyť tohle je Iva!“

Padesát let po smrti

Celá jsem ztuhla a uvědomila si, že mám otevřenou pusu a oči mi snad vylézají z důlků. Holčička na mě hleděla bez ustání. To už jsem začala pociťovat strach, že si mě všimne její matka. Ale maminka se neobjevovala, a když jsem se po ní rozhlížela, viděla jsem jen lidi bez zájmu.

Těžko jsem si uměla představit, že mi někdo uvěří, když řeknu, že ta malá vyšla z obrázku, který teta nechala namalovat po smrti své dcery. Iva zemřela před padesáti lety a já ji najednou měla před sebou.

Byla jsem jako v mrákotách

Během jízdy jsem vzpomínala na podrobnosti, které mi o Ivě teta vyprávěla. Měla malou pusinku, dlouhé tmavé vlasy a velké hnědé oči stejně jako holčička v autobusu. Byla ve stejném věku, v jakém Iva zemřela. Zážitek byl tak silný, že jsem se celá rozechvěla a slzy mi vrazily do očí.

Vstala jsem a raději vystoupila, abych malou neděsila. Měla jsem pocit, že vypadnu z vozu, protože jsem necítila schody ani silnici pod nohama. Šla jsem jako v oblacích. Až venku na zastávce mě začalo mrzet, že jsem vystoupila a nenavázala hovor s maminkou, až se k ní přihlásí.

Objevila se znovu

Řekla jsem si, že se projdu. Kráčela jsem ulicemi města a přemýšlela o zvláštním zážitku. Šlo snad o něco nadpřirozeného? Určitě ne. Byla to prostě jen normální dívenka, která byla mé sestřence podobná. A to, že se na mě tak dívala? Asi to bylo tím, že jsem ji začala pozorovat jako první. Do odjezdu dalšího autobusu z Prahy domů mi zbývala ještě hodina, a tak jsem si sedla do kavárny.

Byl podzim a chladno začalo zalézat pod sako, které jsem na sobě měla. Jak jsem si tak vychutnávala svůj šálek čaje, podívala jsem se z okna. Srdce se mi v tu chvíli málem zastavilo. Na chodníku stála totiž tatáž dívenka a dívala se na mě stejně upřeně jako předtím.

Ztratila se mi

Rychle jsem zaplatila a vyběhla z kavárny ven. Viděla jsem, jak holčička mizí za rohem. Rozběhla jsem se za ní. Praha se už začala halit do šera a lampy se rozsvítily. Nebyla jsem příliš zdatná v běhu, tak mi dívka rychle a snadno zmizela. Byl to snad duch mé sestřenky? A pokud ano, co mi chce? A proč utekla?

Nezbylo mi, než se otočit a vydat se na autobus. Domů jsem přijela za tmy a dlouho nemohla usnout. Mrzí mě, že se nikdy nedozvím pravdu o té dívence z autobusu, která byla tak neuvěřitelně podobná mé zemřelé sestřence, kterou jsem neměla možnost poznat.

Jana F. (60), Beroun

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden