Můj kousek štěstí

Silvestr nám vzal našeho pejska

Příběhů se špatným koncem, kdy se pes lekl dělbuchů, utekl a zmrzl nebo ho přejelo auto, se každoročně odehrává dost. Loni neminul takový smutný osud nás.

Náš pes Maxík se nikdy dělbuchů nebál, až do okamžiku, kdy jednou ležel u okna a někdo nám hodil petardu na parapet.I když to bylo za sklem, prásklo mu to u hlavy, a od té doby jsme začali zažívat peklo. Zvířata mají mnohem citlivější sluch, než lidé – hluk z ohňostrojů je pro ně mnohem silnější a přináší jim bolest.Náš Max se začal bát každé rány, i když spadla na zem sklenice. Silvestr prožíval ve stresu, klepal se a schovával všude, kam se dalo. Snažili jsme se poslední den v roce Maxe unavit dlouhou procházkou a dávali mu večer tišící prostředky.Ale štvalo nás to.

Srdeční problémy

Před dvěma lety, když bylo Maxovi deset let, se u něho objevily problémy se srdcem. Říkali jsme si, že to je určitě následek děsivého stresu, který každý rok prožívá. Loni na Silvestra byla u nás dcera s vnučkou, která má dvouletého psíka Aladina. S naším Maxem se měli rádi, dokázali si krásně hrát a dokonce i dovádět. S mladým štěnětem Aladinem jakoby se našemu psímu seniorovi vracela radost ze života.Ten večer a noc jsme byli připraveni, jako každý Silvestr, na půlnoc. Max se zdál klidnější, než roky před tím. Před půlnocí naštěstí usnul a Aladin se výbuchů zatím nebál stejně, jako kdysi náš Maxík. Druhý den jsme se po obědě vydali s pejsky na procházku.

To nikdo nečekal

Už jsme byli na okraji města a scházelo málo, aby nás pohltil les a jeho příjemné cestičky. Tu někdo v naší těsné blízkost odpálil salvu petard. Srdce se mi málem zastavilo úlekem, jaký to byl rachot.Skupince mladých půlnoc nestačila. Odpálili to ve chvíli, kdy jsme procházeli kolem a nejspíš se těšili, jak se lekneme. Max i Aladin se hrozně vyděsili a snažili se někam ukrýt. Malý Aladin zalezl pod hromadu dřeva, velký Max se tam ale nevešel.Křičela jsem na tu omladinu nepříčetně, ale jen jsem přidávala polínka k jejich škodolibé radosti.

Umíral mi v náručí

Chtěli jsme pokračovat dál v cestě, ale Max najednou padl na bok a začal těžce dýchat.Sundala jsem bundu a zabalila jej do ní. Vnučka vylákala Aladina z jeho skrýše, a spěchali jsme domů. Známý veterinář byl tak laskavý, že přijel, aby se na pejska podíval. S Maxem to bylo vážné, jeho srdíčko takový šok neuneslo, a už se mu nedalo pomoci.Zemřel mi v náručí, zbytečně dřív kvůli lidské bezcitnosti. Aladin seděl vedle nás a svého psího kamaráda olizoval, aby mu jeho odchod usnadnil. Byli jsme plni hořkosti. Několik dní poté jsme se dozvěděli, že na následky strachu z ohňostrojů zemřel i kůň z nedaleké vesnice.

Jarmila (59), Žatecko .

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden