Moje chvilka pohody

Stala jsem se babičkou krásných vnuček

Když jsem nemohla otěhotnět, začal se mi hroutit celý svět. Měla jsem ale úžasného manžela. A pak se najednou stal zázrak.

Děti jsme s mým Jindrou chtěli moc, i když jsme se marně pokoušeli. Třikrát jsem potratila a tím naděje skončily. Shodli jsme se na tom, že dáme domov někomu, kdo ho nemá. A tak jsme si vzali z kojeňáku našeho Jiříčka. Sladké miminko. Měli jsme ohromné štěstí.

Jiřík byl sluníčko, klidný, skoro nezlobil, dobře spal. Jen Jindru trochu mrzelo, že Jirka s ním nesdílí nadšení pro fotbal a hokej. Zato v kuchyni se motal pořád. „Maminko, budu kuchař,“ řekl už jako pětiletý. Vystudoval hotelovou školu a podařilo se mu získat místo v luxusním hotelu.

„Hanko, já si myslím, že Jirka není na holky,“ poznamenal jednou manžel. – „Taky si to myslím,“ přikývla jsem. Jindra pak pozval našeho Jirku na pivo a po třech půllitrech se ho otevřeně zeptal, jak to je.

Jirkovi se viditelně ulevilo: „Měl jsem strach, že vás zklamu, když jsem gay,“ přiznal se. Zamrzelo mě, že nebudu mít vnoučata, ale Jindra to okomentoval: „Musíme být rádi za to, že máme aspoň syna, ani toho jsme přece nemuseli mít.“

Domů nám pak Jirka přivedl svého přítele Tomáše. Hned jsme si ho oblíbili. „Mami, máme pro tebe velkou novinku,“ přijeli jeden pátek z Prahy. „Budeš babička!“ – „Jak babička?“ vytřeštila jsem na ně oči. „Tomu nerozumím!“

Budu babičkou?

Vysvětlili mi, že se domluvili s párem dvou žen, které spolu žijí už taky několik let, na takové přátelské výpomoci. Ony totiž taky touží po tom mít své děti. Naši kluci měli ale podmínku – budou v rodném listě zapsaní jako otcové, aby měli na děti taky nárok.

Lapala jsem po dechu, když mi svůj plán vylíčili. Když jsme se nad tím ale s manželem zamysleli, bylo to řešení. Do detailů nás nezasvětili a my jsme ani podrobnosti vědět vlastně nechtěli. Byla jsem tak omámená představou, že bych mohla nakonec přece jen být babičkou, že mi to najednou přišlo jako skvělý nápad!

Dvě naráz!

A tak jsme dychtivě čekali, zda se aspoň jedno vnouče nepoštěstí. A povedlo se. Obě ženy otěhotněly. Ještě před jejich porody nás seznámili naši synkové se snachami. Starší Jitka je inženýrka, mladší Helena architektka.

První porodila Jitka, otcem je náš Jiří a malá Kristýnka jako by mu z oka vypadla! Helena pak za sedm měsíců přivedla na svět Tomášovu Karolínku. Chvíli trvalo, než jsme ty netradiční vztahy „skousli“. Nejdůležitější ale je, že všichni spolu vycházejí slušně a v pohodě.

Tátové si holčičky berou pravidelně, vozí je k nám a my si jich můžeme užívat. Jsme pro ně babička a dědeček. Nejvíce se těšíme na Vánoce, protože se všichni sejdeme. Nikdy bych nevěřila, že budu mít jednou velkou rodinu!

Hana (63), Ostravsko

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden