Když se Adéla Gondíková (46) a Jiří Langmajer (53) vloni potají vzali, fanoušci nabyli dojmu, že snad nemůže v českém showbyznysu existovat spokojenější pár, a velmi jim to přáli. Vždyť celý jejich příběh vypadá jako pohádka, kdy Adéla zachránila Jiřího, než se upil a utrápil k smrti.

Jenže jen několik měsíců od svatby to vypadá, že vše nebude tak růžové, jak se může zdát. Pravděpodobně nenašli to správné souznění, a jejich společný život má dokonce připomínat peklo. Langmajerovi už asi pomalu, ale jistě dochází, co vše pro Adélu udělal, a možná se mu začíná stýskat po tom starém bouřlivákovi, kterým býval.

Vždyť ženy pro něj omdlévaly a klidně by se mu vrhly do náruče jen po jednom mrknutí. Schází mu to? Šel kvůli ní k psychiatrovi Herec se dokonce nebál přiznat, že kvůli své milované dobrovolně navštívil psychiatra.

„Asi dva až tři roky chodím k psychiatrovi, hrozně mi pomohl. Nasadil mi prášky, které mi konečně zabraly. Hodně se mi ulevilo, a tím, že se ulevilo mně, se ulevilo i okolí,“ řekl Langmajer a dodal, že to dělal hlavně kvůli Adéle, protože věděl, že se s ním nedá žít, a chtěl, aby s ním zůstala.

V tu chvíli si prý uvědomil, že už nepotřebuje zadní vrátka a nechce od ní nikam utíkat. Jenže jak mu „otrnulo“, začíná mu celá situace poněkud přerůstat přes hlavu a nakonec to vypadá, že nejsou tak úplně spřízněné duše.

Je na sebe až příliš drsný Před Gondíkovou chtěl za každou cenu vystupovat v tom nejlepším světle a příliš na sobě dřel. „Je maximalista ve všem, co dělá. Je fakt tvrdý, především sám na sebe,“ vysvětlila herečka.

Jenže není tohle právě kamenem úrazu? Je totiž možné, že neustálý tlak, který na sebe Langmajer vyvíjí, ho dohnal do náruče jiné ženy, před kterou se nemusí tolik snažit jako před svou ženou. Nějaká mladší kolegyně nebo fanynka přece vůbec nepotřebuje, aby před ní byl dokonalý.

Ženy by na něj stály fronty Takovým postačí jen to, že si jich slavný herec všimne, a jsou na vrcholu blaha. Navíc je veřejným tajemstvím, že si Jiří předtím, než se zamiloval do Adély, sem tam za nějakou tou milenkou odběhl.

A to mu ani nevadilo, že měl se svou bývalou ženou, matematičkou Kamilou, dvě dcery, Julii a Terezu. Nikde není tedy psáno, že pokud se teď opět necítí ve své kůži, neuteče k jiné. Příležitostí se mu k tomu jistě naskytuje až dost.

Vždyť je pořád v jednom kole, natáčí každý rok několik filmů, a navíc vystupuje i v divadlech. A o fanynkách, pro které je i po padesátce velmi atraktivní, ani nemluvě. Opravdu žádné nepodlehne? Stala se jeho druhou matkou? Pokud tomu ale tak opravdu je, nebo se to někdy stane, zahrává si Langmajer nejen s ohněm, ale i se svým psychickým zdravím.

I kdyby přestal k Adéle cítit lásku, stejně na ní je a bude závislý. To ona ho vyškrábla ze dna a on sám tvrdí, že na ní zkrátka emocionálně „visí“ a bez její opory by byl naprosto ztracený. Nestala se tak ale Adéla místo milující manželky spíše jeho druhou matkou, která mu určuje směr? Pro ni musí být celé manželství velmi složité, když se zdá, že více dává, než dostává.

Kdyby se navíc dozvěděla, že jí byl po tom všem nevěrný, jistě by to znamenalo konec. Pokud by Langmajer nesekal latinu, i Adéla by to nemusela psychicky dlouho snášet a pravděpodobně už by po všech milostných trápeních raději zůstala sama.

.