Jedna z našich nejlepších hereček odešla navždy. Po roce boje s rakovinou jí nečekaně selhaly ledviny. I když měla celý život po maďarských předcích temperamentu na rozdávání, tentokrát už jí síly k boji nestačily.

Gabriela (†78) se narodila v Novém Mestě nad Váhom. Její maminka učitelka pocházela z dobře situované maďarsko-slovenské rodiny a tatínek Jaroslav Verian Vrána byl středoškolský profesor. Vyučoval francouzštinu a dějiny literatury a kromě toho psal lyrické básně. Pocházel z osmi dětí a jeden z jeho bratrů Alois byl katolickým farářem. Když bylo Gabriele deset let, přijeli k němu na návštěvu na zabijačku. Znenadání ale vtrhla do domu policie, zabíjačku zabavila a strýce zatkla. Komunistický režim, který tehdy v padesátých letech pořádal na faráře celostátní hon, Aloise za smyšlenou protistátní činnost odsoudil na 20 let do vězení. Na svobodu se dostal až krátce před svou smrtí. Tato událost celou rodinu Vránových velmi poznamenala. Otec byl ze svého místa suspendován a směl učit jen dílny na základní škole. Dostavily se i finanční potíže. S tím vším se jen těžko vyrovnával a svou deprimovanost přenášel na zbytek rodiny. Gabriela i její tři sourozenci tím hodně trpěli. Byly doby, kdy se otce dokonce i bála. Cestu k sobě našli, až když bylo Gabriele dvacet let. Po otci ale zdědila lásku k literatuře a poezii. Od dětství recitovala, četla, psala básničky a s maminkou zpívala lidové písně. O dráze herečky začala snít už ve třinácti letech. Když zjistila, že v Brně existuje Janáčkova akademie múzických umění neváhala a podala si přihlášku ke studiu. Tehdy jí bylo šestnáct let.