Můj čas na kafíčko

Tajemné bylinky ze mě udělaly na čas léčitelku!

Na krátký čas jsem dokázala pomáhat lidem, kteří měli bolesti.

Příroda kolem nás ukrývá síly, které bohužel neumíme využívat.

Před sedmi lety jsem byla na lázeňském pobytu po prodělané operaci. Pojišťovna mi proplatila celý měsíc a já jsem si užívala klid i procedury. Byli tam celkem příjemní lidé a s některými z nich jsem se rychle skamarádila. Jedna paní mi pak ukázala na tajemného starého pána, který se často pohyboval na promenádě.

Mluvila o něm jako o kouzelném dědečkovi. Brala jsem to s nadsázkou. Když jsem si ale toho pána, jehož věk se dal jen stěží určit, prohlédla blíž, neušlo mi, jaká pozitivní energie z něho vyzařuje. Povšiml si mého pohledu, usmál se a já cítila, jak mě zalilo teplo.

Dostala jsem dárek

Nedlouho nato jsem seděla sama na lavičce, když si ke mně ten kouzelný dědeček přisedl. Oslovil mě a dali jsme se do řeči. Vyprávěl hodně zajímavě o tajemných přírodních silách, které se skrývají kolem nás  například v bylinkách. Na závěr našeho rozhovoru mi pak nabídl plátěný sáček, obsahující bylinky, které mi měly pomáhat při mém uzdravování.

Poděkovala jsem mu a bylinky si vzala. Ještě jsem ale nevěděla, co s nimi udělám a zda budu slovům toho pána věřit. Žena, která mě na kouzelného dědečka upozornila, mi pak řekla, že jde o vyhlášeného bylinkáře, který umí dělat hotové zázraky.

Riskla jsem to a udělala si malý šálek čaje z těch usušených rostlinek, které jsem dostala. Výsledek byl přímo zázračný. Různé drobné bolístky, které mě předtím trápily, skoro vymizely.

Druhý den byl zdravý!

S tím kouzelným dědečkem jsem se setkala ještě jednou před svým odjezdem. To už jsem se cítila opravdu jako znovuzrozená. Moc jsem mu děkovala. Řekl mi trochu zvláštní věc. Až mě prý bylinky úplně uzdraví, mám je pít dál a energii, kterou z nich získám, předávat ostatním.

Půjde to samo, pouhým dotekem nebo pohlazením. Na jiné lidi ale odvar sám účinkovat nebude. Kdybych se předtím nepřesvědčila o tom, jak bylinky fungují, měla bych starého pána asi za nějakého šarlatána. Nyní jsem mu věřila. Přála jsem si znát složení té směsi, ale to mi s úsměvem odmítl prozradit.

Po návratu z lázní jsem brzy dostala příležitost ověřit si, jakou moc ty bylinky mají. Manžel měl těžkou angínu a zmítal se v horečkách. Vypila jsem odvar z bylinek, a aniž bych svému muži něco řekla, držela jsem mu pak ruku dlouho na čele. Bral to jako výraz mé podpory, ve skutečnosti jsem ale sama cítila, jak ze mě do jeho těla proudí velká síla.

Skutečně to zabralo, hned druhý den byl manžel zcela zdravý. Tehdy jsem s konečnou platností uznala, že onen dědeček byl skutečně kouzelný  nebo přinejmenším rozuměl tajemstvím přírody lépe než ostatní lidé.

Kam se ztratil?

Za měsíc onemocněla moje sestřenice. Trochu jsem váhala, zda mám znovu využít sílu bylinek. Obávala jsem se, aby si toho lidé nezačali příliš všímat. Už tak jsem musela čelit podezření od manžela, že mám léčitelské schopnosti. Ty jsem ovšem neměla já sama, ale bylinky.

Došla jsem k závěru, že jsem ten vzácný dar dostala proto, abych lidem pomáhala, takže jsem rychle vyléčila i sestřenici. Potom následovaly ještě dvě kolegyně v kanceláři a můj švagr. Vždy mi skutečně stačilo předat energii z bylinek prostřednictvím své ruky.

Obsah sáčku se ale postupně vyprázdnil a tím skončila i moje pověst léčitelky. Vydala jsem se zpátky do lázní, abych kouzelného dědečka našla a požádala ho o další bylinky. Už jsem ho ale nenašla. Nikdo nevěděl, kde se nachází.

Složení toho kouzelného čaje tak dodnes neznám, takže dnes už dokážu vyléčit jen sama sebe, a to klasickými prostředky. Mrzí mě to, ani ne tak proto, že mě lidé považovali za léčitelku, jako spíš proto, že už jim neumím pomáhat.

Jaroslava B., (56), Pardubice

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden