Některé věci mohou prožít pouze malé děti a pro nás dospělé jsou dostupné jen zprostředkovaně.
Protože syn a snacha bývali často pracovně zaneprázdněni, hlídala jsem vnučku Martinku možná častěji než jiné babičky. V době, kdy jí byly čtyři roky, se stala zvláštní příhoda, o které vám chci napsat.
Chtěla, ať se jdu podívat
Martinka měla u nás svůj pokoj, který byl propojený zasunovacími dveřmi s ložnicí, kde jsem spala já s manželem. Většinou to stejně dopadlo tak, že počkala, až usneme a přišla k nám do ložnice. Odůvodňovala to tím, že se v pokoji prý bojí, protože tam bývají různí skřítkové.
Brala jsem to jako dětskou fantazii a nijak mi nevadilo, že Martinka chodí za námi. Vnímala jsem to stejně už tak nějak v polospánku. Jedné noci to ale bylo jiné. Vnučka mnou zatřásla tak silně, až jsem se probudila. Pošeptala mi, že tentokrát přišlo hodně skřítků a že se na ně mám jít podívat.
Chtěla jsem vzbudit i manžela, ten měl ale vždy hodně tvrdé spaní a tak jsem to vzdala. Šla jsem za Martinkou do jejího pokoje, nepočítala jsem však s tím, že by se něco mohlo stát. Myslela jsem si, že budu nanejvýš svědkem nějaké dětské hry.
Nevysvětlitelné jevy
Do pokoje dopadalo tlumené měsíční světlo. V něm jsem viděla, jak si Martinka s něčím hraje a povídá. Řekla, že skřítky poprosí, aby mě pozdravili. V tu chvíli se začaly hračky, které byly na zemi, zvedat a poletovat vzduchem. Rozsvítila se žárovka na nočním stolku a začala nevysvětlitelně měnit barvy.
Začala jsem se bát, zatímco Martinka seděla na podlaze a spokojeně se usmívala. Požádala jsem ji, aby skřítkům řekla, že to stačilo a že mají odejít. Skutečně to nahlas pronesla a v tu chvíli všechny ty nevysvětlitelné jevy skončily. Šly jsme potom spát.
Ráno jsem to vyprávěla manželovi, ale ten se jen pobaveně usmíval, protože mi nevěřil. Já ale přesně vím, co jsem viděla! Vnučce je dnes už dvanáct let a ten zážitek si pamatuje spíš z mého vyprávění. Dodnes netuším, jak si to mám vysvětlit, ale přikláním se k tomu, že děti prostě vidí svět jinak.
Jana B. (68), Třinec
