Energii, která se skrývala v cizokrajné figurce, jsem objevila postupně.
Moje neteř Eliška patří k těm mladým lidem, kteří rádi cestují na vlastní pěst. Našla si k tomu i vhodného přítele a čas od času mě překvapí tím, kam všude se vydala. Z každé cesty mi něco přiveze, třeba jenom drobnost, která ale potěší. Právě touto cestou se mi do rukou dostal i malý ozdobný talisman z jedné asijské země.
Během chvíle se usmívala!
Brala jsem tu pestře pomalovanou figurku jako další ozdobu do vitrínky, kde jsem přechovávala všechny „trofeje“, které jsem od neteře postupně dostávala. Hezky se tam vyjímala a já se na ni v obýváku často dívala. Něčím mě hodně přitahovala, nedokázala bych ale bývala vysvětlit čím. Určitě mi ale dodávala dobrou náladu. Nebylo to ale jen tak – o tom jsem se brzy přesvědčila. Občas ke mně chodila na návštěvu Edita, bývalá kolegyně z práce. Brala jsem jí jako kamarádku, i když mi vadilo to, jak je věčně se vším nespokojená a stěžuje si na celý svět. Za ta léta už jsem si ale na její povahu zvykla. Při její další návštěvě jsem tedy očekávala obvyklý příval stížností. Edita s ním začala, ale pak se její oči stočily k vitrínce, kde spatřila onu figurku. V tu chvíli jako by se s ní stala proměna o sto osmdesát stupňů. Zničehonic se uklidnila a viditelně se jí zlepšila nálada. Dokonce se chvílemi usmívala, což byl u ní jev dávno nevídaný. Dost nechápavě jsem na ni hleděla. Ne že by mi ta změna k lepšímu vadila, jen jsem si ji nedokázala vysvětlit. Toho dne Edita odcházela optimisticky naladěná, plná síly a energie vůči dalším životním výzvám.
Opět se stal zázrak
Týden nato jsem měla ostrý výstup se synem Adamem. Nepříjemně mě překvapil tím, že by rád ukončil studium na vysoké škole. Nechápala jsem jeho důvody, vždyť se mu tam tak dařilo. Ukázalo se, že je za tím nějaká dívka. Adam mi začal říkat věci, které se mě dost osobně dotýkaly a měla jsem slzy na krajíčku. A pak najednou přišel zázrak. Syn se uklidnil a začal se mi omlouvat. Sám od sebe, aniž bych ho dál přesvědčovala, dospěl nahlas k závěru, že odcházet z univerzity by byla hloupost. Opět mi nebylo jasné, kde se vzala najednou taková změna. Všimla jsem si ale, jak se Adam pokradmu dívá na figurku ve vitríně. V tu chvíli se mi to v hlavě spojilo a já si vzpomněla na stejné nedávné chování Edity. I když tomu rozum odmítal věřit, říkala jsem si, že ve figurce z Asie je možná ukrytá nějaká pozitivní energie. Ještě téhož večera jsem zavolala neteři, abych se jí zeptala, jestli o tom něco neví. Reagovala překvapeně. Popsala mi jenom, že figurku dostala na tržišti od jednoho hodně starého pána.
Léčitelka mi to potvrdila!
Rozhodla jsem se, že udělám menší pokus. Vzala jsem figurku s sebou na jedno nepříjemné pracovní jednání. Šlo o nevyřešené problémy mezi naší a cizí firmou. Zástupce té firmy byl hodně nepříjemný a arogantní člověk, jak už jsem měla možnost poznat. Během našeho rozhovoru v kanceláři mezi čtyřma očima jsem nenápadně figurku postavila na stůl. Věřte nebo ne, zafungovalo to. Věci, které se dřív zdály neřešitelné a o kterých ten muž tvrdil, že přes ně vlak nejede, se najednou vyřešily během pěti minut. Získala jsem jistotu, že ten tajemný dárek od Elišky má v sobě opravdu mocnou sílu. Definitivně mi to pak potvrdila jedna známá léčitelka, které jsem figurku donesla. Nebyla to žádná podvodnice, neprovozovala žádnou „živnost“, jen pomáhala nezištně lidem. Řekla mi, že ta asijská figurka je nabitá kladnou energií, která dokáže proniknout do duše člověka a zklidnit narušenou citovou rovnováhu. Mám tu pestrobarevnou a krásnou věcičku od neteře doma dál a čas od času se přesvědčuji, že je pořád funkční. Stejně si ale myslím, že lidé by se měli naučit ovládat své špatné emoce i bez čar a kouzel!
Tereza R., (50), Praha
