Představovala jsem si hodně špatné věci a pak jsem se za to styděla.
Asi každý z nás občas zažil chvíle, kdy v duchu někoho proklínal nebo mu dokonce přál smrt. Podobným citovým výlevům se nikdo nevyhne, většinou si je ale naštěstí necháváme pro sebe.
Šíleně mě rozhněval!
Stalo se mi to před dvěma roky. Byla jsem krátce po rozvodu se svým druhým manželem Mirkem. Neměli jsme pěkný vztah a docházelo v něm i k fyzickému násilí. Ještě pár měsíců poté, co naše manželství soud definitivně ukončil, jsem v sobě pociťovala hrozný vztek, kdykoliv jsem si na Mirka vzpomněla. Ve slabé chvíli jsem dokonce dvakrát i rozbila nějaký předmět – jednou skleničku, podruhé vázu. Jela jsem zrovna vlakem na vesnici za jednou kamarádkou, když mi Mirek zavolal na mobil. Začal rozvíjet majetkové záležitosti, které jsem měla dávno za vyřešené. Rozpálil mě doběla, hovor jsem ukončila a mobil jsem vypnula. V té chvíli mi bylo jedno, zda a kdo se na mě dívá. Myslela jsem na to, jak by mě potěšilo, kdyby se Mirkovi stalo nějaké neštěstí. V duchu jsem to dokonce i prožívala!
Vztek vystřídala lítost
Náhle se tiše ozval muž, který seděl naproti mně. Mluvil velmi vlídně, ale naléhavě. K mému úžasu mi začal přesně líčit to, co jsem si před chvílí promítala před očima, a to s takovými detaily, které by nemohl vydedukovat, i kdyby byl dobrým psychologem. Nevěřícně, ale mlčky jsem na muže hleděla. Řekl mi, že se zabývá magií a že umí číst v lidských duších a vidět myšlenky, které ostatní mají. Smutně dodal, že každá negativní energie se pak přenáší dál a poprosil mě, jestli bych svoji nenávist nemohla krotit. Vzmohla jsem se jen na přikyvování a v očích jsem měla slzy lítosti. Muž následující zastávku vystoupil, jen se ještě ohlédl a podíval se mi do očí. Od té doby svůj temperament a špatnou náladu mnohem více kontroluji. Vím, že jsou lidé, kteří si v nás dokážou číst jako v otevřené knize a i když mě třeba neosloví, nechci se před nimi stydět!
Jiřina L. (48), Svitavy
