Našla jsem si zajímavého společníka, ale nakonec mě těžce zklamal.

Mezi mé největší koníčky patřil celý život tanec. Jak už to tak bývá, vzala jsem si netančícího muže, takže jsem si plesů, zábav a podobných událostí moc neužila. Později mi ale dovolil, abych chodila tančit sama, čehož jsem ráda využila.

Cítila jsem se šťastná

Dala jsem si inzerát na tanečníka a zdůraznila, že jsem vdaná a jde mi opravdu jen o tanec a nic víc. Byla jsem zvědavá, kolik dostanu odpovědí. Sešlo se jich pět, mým požadavkům ale v podstatě odpovídala jen jediná z nich. Dotyčný pán se jmenoval Štefan.

Sešli jsme se ve vinárně, abychom si ujasnili, co hledáme a za týden jsme pak vyrazili na jeden ples. Večer proběhl příjemně, Štefan byl celkem zábavný a hlavně si nic nedovoloval. A co bylo nejdůležitější, byl opravdu skvělým tanečníkem.

Po první akci následovala další a já jsem byla šťastná, že jsem narazila právě na Štefana. Zanedlouho mě ale čekal šok. V době, kdy jsem se těšila na další ples, tak mi můj tanečník zavolal a řekl, že s tím končí. Nemile mě to překvapilo a dožadovala jsem se vysvětlení, ale Štefan nechtěl nic říct.

Mrzel mě můj omyl

Asi bych nějak skousla svoji hrdost a už se mu neozývala, problém byl v tom, že jsem mu předtím půjčovala nějaké peníze. Ty jsem chtěla zpátky. Napsala jsem mu tedy textovou zprávu. Reakce byla nepříjemná, protože mi zavolala Richardova manželka a křičela na mě, ať jejího muže nechám na pokoji.

Bylo evidentní, že mě považuje za jeho milenku a že jí o našich tanečních akcích nic neřekl. Ukázalo se, že když je někdo v tanečním sále dobrým společníkem, může to být v životě pěkný zbabělec a slaboch.

Vzalo mě to dokonce tak, že jsem na nějakou dobu přestala na plesy chodit. Později jsem si naštěstí našla jiného tanečníka, který už byl v pohodě. Na zklamání se Štefanem jsem ale vzpomínala ještě dlouho.

Vlaďka K. (57), Praha