Jednoho dne se u mých dveří objevila zanedbaná černá kočička s bílou náprsenkou. Vzala jsem ji domů a zahrnula láskou. A ona se mi za to odměnila.
Když nad tím tak zpětně přemýšlím, říkám si, že tu malou černou kuličku za mnou poslal můj zesnulý manžel. Pouhé dva roky předtím, než se mi v domě kočička zabydlela, totiž podlehl rakovině tlustého střeva. Lékaři mu ji bohužel odhalili v době, kdy už se nedalo moc dělat. Byli jsme v tomto ohledu stejní. K doktorovi nás jen tak někdo nedostal, zejména pokud nás nic vyloženě nebolelo. Mě od jisté smrti zachránila toulavá micka, které jsem na začátku zimy dala domov. Nikdy jí za to nepřestanu být vděčná.
Spala mi stále u hlavy
Jednou, když u mě byla na týdenní návštěvě dcera, řekla mi, že si všimla, že mi kočka usíná zásadně u hlavy. Někdy dokonce i na ní. A že prý se říká, že kočka dokáže odhalit nemoc bující v těle. Zpravidla právě tím, že často lehává na té části, která je postižená. Pravda je, že jsem v té době pociťovala, že hůře vidím. Připisovala jsem to však svému věku, nikoli nějaké nemoci. Dcera mi nasadila brouka do hlavy. Nakonec jsem si řekla, že zajdu za doktorem. Jen tak, pro jistotu. Jaké ale bylo mé překvapení, když mi sdělil, že mám za okem nádor!
Uzdravila jsem se
Okamžitě se rozběhl kolotoč léčby. Lékař mě poslal bezodkladně na operaci, při níž se podařilo nádor odstranit celý beze zbytku. Následný rozbor potvrdil rakovinu. Podstoupila jsem několik ozařování a dnes můžu říct, že jsem zase zdravá. Za život vděčím mé milované černé kočičce.
Kateřina N. (69), Praha
