Má za sebou tři rozvody. Bára Basiková (60) je sama, ale chtěla by to změnit. Jenomže to má háček, muži se jí trochu bojí.

Stále má energie na rozdávání a na svůj věk vypadá velmi dobře. Přesto je Bára Basikové (60) sama. Na muže nemá štěstí a přiznává, že se jí asi i bojí. „Mají strach, že jsem známá, soběstačná, nezávislá.

Všichni moji bývalí partneři by ale potvrdili, že to není tak strašné, práci si domů netahám,“ nechala se slyšet zpěvačka a některým lidem to přišlo jako zoufalé volání. I její kamarádky tvrdí, že by si chlapa strašně moc přála, prý nesnáší samotu a dost často z toho má podle všeho deprese.

Tři rozvody a tři děti

Na druhou stranu se asi není čemu divit, že muži možná váhají, jestli Basikovou oslovit. Zpěvačka má za sebou už tři rozvody. S prvním manželem, bývalým hudebníkem Petrem Jíchou (60), má sedmnáctiletá dvojčata Marušku a Aničku.

S ním se seznámila v době svých začátků, když neměla prakticky nic a Jícha jí dával peníze na svačiny. Nakonec se z ní stala hvězda, chvíli spolu žili kvůli dětem, pak ale šli od sebe. Dále si vzala architekta Jaromíra Pizingera (68), s ním naštěstí děti neměla, on měl tři z předchozího vztahu.

Dlužil velké peníze, nerozuměli si, on ji navíc ve velkém podváděl. Rozvedli se, Basiková upadla do depresí, ze kterých se dostávala hodně dlouho. Třetím manželem byl Petr Polák (45), se kterým má syna Theodora (14). Ani zde to ale nevyšlo.

Dohodí jí někoho?

Co bude s Basikovou dál, je velká otázka. Zatím si na sebe naložila fůru práce, asi aby alespoň trochu zapomněla. Jenže takhle to nepůjde donekonečna. Docílila by tak jedině toho, že se zhroutí. Náš zdroj, který je zpěvačce velmi blízký, prozradil, že se už i její známí snaží Basikové někoho dohodit.

Zatím se ale zdá, že je jakákoli snaha marná. Možná by stačilo, kdyby si zatím našla nějakého kamaráda, šli na všechno pomalu, poznávali se, „oťukávali“.

To ale asi není její styl, život žije naplno a i do vztahů jde po hlavě. Bohužel podle toho ale také dopadají. Mít velké srdce plné lásky je jedna věc, když ho ale nemá komu dát, je z toho spíš trápení.