Můj kousek štěstí

Trapas mi přivedl do života manžela a rodinu

Uměla jsem si vždycky užívat život plnými doušky. Po rodině a dětech jsem nikdy netoužila. Najednou jsem ale zjistila, že jsem sama.

Mládí mi uteklo jako voda. Užívala jsem si každičký den naplno, měla spoustu kamarádů, neřešila jsem budoucnost ani rodinu a děti. A najednou jsem byla sama. Všichni se mi vytratili ze života. Dolehlo to na mě ve chvíli, kdy jsem seděla sama ve vinárně a všichni se na něco vymluvili.

Jak jsem tam tak seděla u třetí sklenky vína, padla na mě najednou samota a smutek. U druhé sedmičky vína jsem najednou bulela jako malé dítě. Pětačtyřicítku na krku jsem najednou vnímala jako kravatu, která mě škrtí.

Ideální koníček

Druhý den ráno jsem měla těžkou kocovinu. Naštěstí mi o dvanáct let mladší kolegyně a kamarádka Simona navrhla, abych s ní chodila do sauny a popřípadě i do fitka. „Radko, přijdeš na jiné myšlenky,“ přemlouvala mě. Cvičení moc nedám, říkala jsem si v duchu, ale proti wellness a odreagování nic nemám!

Saunování jsem po dvou měsících naprosto propadla. Byla jsem tam najednou pečená vařená. Nakoupila jsem si o ní odbornou literaturu a hltala tipy na péči o tělo. Ke starému železu se ještě přirovnávat nechci! Dušovala jsem se.

Stud a panika

Tehdy byl začátek dubna. Po vysaunování jsem se oblékala, a zjistila, že v šatně nefunguje fén. S mokrými vlasy jsem odejít nechtěla. Napadlo mě, že bych si je vysušila v šatně pánské. Stejně toho dne v naší smíšené sauně žádní muži nebyli.

Co ale čert nechtěl, po chvilce fénování se zjevil prošedivělý chlapík. Já nenalíčená a ve spodním prádle, on naprosto nahý! Takový trapas jsem v životě nezažila. „Pardon,“ vykoktala jsem, „já myslela, že tu nikdo nebude.“ – „To jste se spletla,“ zasmál se ten muž.

Vyrazila jsem ke své skřínce do své šatny. Ten týpek mě předběhl, tentokrát polozahalený v prostěradle. „Madam, chci se vám omluvit, nechtěl jsem vás vyděsit.“ – „To je moje chyba, neměla jsem ve vaší šatně co dělat,“ koktala jsem.

Žádný spěch

Celý týden jsem se styděla do sauny vrátit. Nebýt Simony, asi bych si našla jinou. Nakonec jsem se ale překonala. Opřená o dřevěnou lavici jsem tiše meditovala. Zaslechla jsem, jak se otevřely dveře a někdo do sauny nahlédl. „Simčo, už půjdu,“ šeptla jsem.

„Simča je už venku, ale vzkazuje vám, ať nepospícháte.“ Vytřeštila jsem oči. Přede mnou stál ten naháč z minulého týdne. Tentokrát mi útěk přišel jako hloupý nápad. Sami a celí zpocení jsme měli celý prostor jen sami pro sebe.

Souznění

Nestalo se ale nic nemravného. Jen jsme si povídali a dohodli se, že se budeme vídat v sauně každý čtvrtek. V mém věku se nedalo mluvit o romantice, ale spíš o duševním souznění.

Nejvtipnější na našem přátelství a posléze i vztahu byl fakt, že jsme se viděli nazí dřív, než jsme si spolu něco začali. Po třech letech jsme se vzali.

Radka (59), Ostrava

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden