Takový nástup ke slávě, jaký předvedla tehdy ještě Eva Trejtnarová, se dá zažít snad jednou za sto let. A stejně rychle svou slibně se rozebíhající kariéru ukončila. Proč? Kvůli udání závistivé kolegyně. Naprostému nesmyslu, který se ale mnohým hodil.
O tom, čím by chtěla jednou být, měla malá Evička úplně jasno. Přece paní doktorkou! Jen tak přece může splnit svůj sen zbavovat nemocné lidi jejich bolestí a utrpení. Jenže brzy jí začalo docházet, že díky umění by mohla dokázat ještě víc. Třeba vyléčit utrápenou duši.
