Upozornilo nás rozvířené listí

Minulý rok zjara jsme se s přítelem Markem a naší fenkou Loty vydali na obvyklou procházku lesem. Netušili jsme, co všechno se během toho slunečného odpoledne stane…

Když mi bylo třicet let, seznámila jsem se s Markem. Ihned se mi zalíbil. A když jsem zjistila, že je to pejskař tělem a duší stejně jako já, zamilovala jsem se do něj ještě víc. Chodili jsme spolu asi půl roku.

Všechno bylo úžasné. Marek byl hodný, zábavný, chytrý a navíc pohledný. Jedním slovem byl prostě skvělý. Všechny kamarádky mi říkaly, jaké mám štěstí, že jsem ulovila tak báječného mužskýho. Po osmi měsících vztahu mi nabídl, abych se k němu nastěhovala.

Psí miminko

Přiznávám, že jsem ze společného soužití měla trochu obavy, ale ukázalo se, že naprosto zbytečné. Vůbec jsme se nehádali a přirozeně jsme si rozdělili role v domácnosti. I když náš život byl skvělý, cítila jsem, že mi něco chybí, a sice psí parťák.

A Markovi taky. Jednou večer jsme si sedli, otevřeli jsme si láhev vína a domluvili jsme se, že si pořídíme štěňátko. Volba rasy byla jasná: jack russell teriér. Chtěli jsme malého, společenského a temperamentního pejska.

Skvělá parťačka

O měsíc později jsme si přivezli domů štěňátko – fenečku, které jsme dali jméno Loty. Byl to náš miláček. Byla hravá, energická, chytrá a učenlivá. Občas nás nějakou tou lumpačinou doma pozlobila, ale jinak byla poslušná, takže jsme ji venku na procházkách téměř pokaždé pouštěli z vodítka, aby se pořádně vylítala.

V týdnu jsme s ní chodili hlavně do parku poblíž domova, o víkendu jsme pak vyráželi na různé výlety za město. Při jednom takovém jsme zažili něco neuvěřitelného…

Výlet za město

Stalo se to, když bylo Loty pět let. Byla sobota dopoledne a my jsme vyjeli z Prahy. Namířili jsme si to na západ. Tentokrát jsme neměli předem stanovené místo, prostě jsme jeli, jak se říká, na blind.

Jeli jsme po okreskách různými vesničkami a byli jsme domluvení, že až se nám nějaké místo bude líbit, tak že zastavíme a projdeme se po okolí. Asi třicet kilometrů za Prahou jsme míjeli pěknou krajinu, kde byly lesy a louky.

Rozběhla se bůhví kam

Auto jsme nechali stát na odpočívadle a zamířili do lesa. Loty jsme jako vždy pustili na volno. Byl krásný slunečný den. Na nebi ani mráček, vítr žádný nefoukal. Proto nás s Markem zaskočilo, když se před námi najednou vzneslo do vzduchu listí a začalo zběsile vířit.

A co bylo ještě podivnější, tak se začalo pohybovat. Loty ho začala okamžitě pronásledovat. Když jsme se ji snažili odvolat, jako by nás vůbec neslyšela. Nakonec jsme museli běžet za ní. Asi po sto metrech jsme ji dostihli.

Zachránili jsme je

Seděla u stromu, fascinovaně koukala na vířící listí a hlasitě štěkala. Když jsme k ní došli, víření náhle ustalo a rozhostilo se ticho. Já i Marek jsme zalapali po dechu. V jámě vedle stromu jsme spatřili čtyři štěňata.

Někdo je tam vyhodil. Vzali jsme je domů a postarali se o ně. Třem jsme našli nové domovy a jedno jsme si nechali. Dnes je z něj už velkej kluk a jmenuje se Merlin.

Mirka T. (42), Praha

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden