Bouřlivá minulost Jiřího Langmajera (58) je dávno zapomenuta a svůj podíl na tom, že se z něj stal jiný člověk, má určitě i těžký úraz, který si sám způsobil skokem do vodopádu.

Jako malý kluk sjížděl Jiří Langmajer (58) se svým tatínkem české řeky a vodu měl vždycky rád. Jenže pak v roce 2007 natáčel v Bosně a Hercegovině film Na vlastní nebezpečí, kdy se mu jeho náklonnost k vodnímu živlu i jeho tehdejší sklon k hazardérství staly téměř osudnými.

Jmenovaný akční film sice nepatří k vrcholným dílům režiséra Filipa Renče (59) a dnes už je v podstatě zapomenutý, nicméně pro Jiřího Langmajera se stal přelomovým momentem v jeho životě. Tehdy si chtěl mimo hlavní natáčení vyzkoušet skok do hlubokého vodopádu.

Jenže náraz na hladinu mu rozdrtil a poškodil důležité obratle na páteři a zranění bylo natolik vážné, že musel podstoupit náročnou operaci, kdy mu chirurgové voperovali do páteře šrouby. A po dvou letech následoval další zákrok, protože šrouby popraskaly, za což si nejspíš mohl tak trochu i on sám, jak naznačil v pozdějších rozhovorech. Dnes má Langmajer v těle nejen šrouby, ale jeden obratel mu museli zcela nahradit. 

Objevil v sobě bojovníka

Díky dlouhé rekonvalescenci i hrozbě toho, že by teoreticky mohl třeba ochrnout, se začal herec k životu stavět jinak. Je přesvědčený, že těžký úraz přišel právě včas, protože by jinak nejspíš skončil špatně vzhledem k tomu, jaký životní styl tehdy měl a jak nezodpovědně přistupoval ke svému zdraví: „Uvědomil jsem si, že když nebudu vycházet sám se sebou, tak že nebudu vycházet ani s druhými lidmi.

A přestal jsem taky zbytečně riskovat.“ Zároveň v sobě objevil něco, co do té doby netušil, a to, že je rozený bojovník, který se hned tak nevzdá. Velkou motivací mu tehdy byly rovněž dcery, k nimž měl vždycky silný citový vztah.

Vodu jednu dobu nenáviděl

Když se pak Langmajer vrátil k herecké práci, kterou si dnes vybírá mnohem pečlivěji než dříve, nějakou dobu prohlašoval, že už vodu nechce nikdy vidět. Ale i to už je dneska zapomenuto. Když před šesti lety natáčel film Špunti na vodě, náramně si užíval, že se točí právě na krásné, i když někdy nebezpečné řece Sázavě.

Tu totiž Jiří Langmajer snad jako jedinou nestihl se svým tatínkem sjet, takže to bral jako takový malý dárek osudu, aby dohnal zážitky, které mu do té doby scházely. A o své tělo se dnes stará mnohem lépe než kdysi. Mimo jiné se například pravidelně otužuje a je v tak skvělé kondici, že mohl před pár týdny vyrazit na expedici do Himálaje. Výstup na šestitisícovku Lobuche sice musel kvůli zdravotním potížím vzdát před cílem, ale i tak podal obdivuhodný výkon.