Každý měl ve škole určitě svou oblíbenou učitelku a pak tu, kterou nemohl vystát ani v důchodu. Janička patřila mezi nejmilovanější nás všech.
Nejlepší učitelky jsou na prvním stupni, o tom jsem přesvědčená. Ta naše se jmenovala Jana a my jsme jí říkali Janička Kytička. Měla pro každého úsměv a vlídné slovo. Dokázala pohladit dětskou duši, a tak jí miloval i ten největší grázl ze třídy. I po letech jsem za ní občas zašla.
Chodili za ní všichni, koho učila. Pak přišlo období, kdy jsme se vdaly a oženili, a času bylo málo. Věděla jsem, že se provdala nešťastně, manžel od ní odešel, zůstala sama se synem. Musela to být skvělá máma, říkala jsem si. Pro dítě by se rozdala. Jenže její syn se nevyvedl.
Vše pro syna!
Už ve dvanácti se chytl špatné party, poflakoval se po ulicích, kradl a později začal i fetovat. Janička Kytička na něj byla krátká. Když se oženil, zdálo se, že bude líp. Jenže to byla dočasná úleva. Syn nepracoval, naše učitelka jej podporovala, co jí síly stačily.
Když jsem se dozvěděla, že pracuje navíc jako uklízečka v místní hodpodě, chtělo se mi brečet. Tak to Janička táhla do svých dvaasedmdesátých narozenin. Učila stále ve škole a k tomu uklízela. Bylo mi smutno, když jsem ji viděla celou strhanou a utrápenou vláčet se domů. Zasloužila si odpočinek a hlavně klid.
Exekuce!
Když jejího syna srazilo auto, byla to pro ni tragédie. Nikdo z nás ovšem netušil, že se kvůli němu hrozně zadlužila. Po smrti syna skončila nadlouho v nemocnici, a to ji podrazilo nohy zcela.
Neměla ani na nájem. Byla to tehdy náhoda, když jsem se dozvěděla, že je Janička zadlužená a hrozí jí exekuce a vystěhování z bytu. Nemůžeme v tom naši nejmilejší učitelku nechat – řekly jsme si se spolužačkou a svolaly třídní sraz.
Každý z nás dal to, co mohl, abychom Janičku Kytičku zachránili a ten největší grázl ze třídy, který se stal právníkem, jí všechny problémy skvěle právně ošetřil.
Iveta (57), Stříbro
