Už několik let mě pronásleduje kletba staré čarodějnice!

Jedno malé životní pochybení může mít dlouhodobé nedozírné následky.

Setkání u historického chrámu vedlo později k mnoha problémům.    

Bylo to před sedmi lety, kdy jsme se s manželem vydali na dovolenou do Španělska. Jeli jsme bez cestovní kanceláře, autem, na vlastní pěst. Zajímaly nás hlavně historické památky. Jednoho večera jsme přijeli do Toleda. Těšila jsem se, až na vlastní oči uvidím tamní katedrálu, kterou jsem zatím znala jen z obrázků. A byl to opravdu úžasný pohled, tím spíš, že se pomalu stmívalo a přicházela bouřka. Připadala jsem si jako v nějakém historickém filmu nebo v nějakém strašidelném snímku.

Z očí jí vyšlehly blesky!

Když jsme se vraceli od katedrály dolů k zaparkovanému autu, začalo pršet. Z jednoho výklenku náhle vystoupila jakási stará žena. Považovala jsem ji za žebračku, což vzápětí potvrdila tím, že natáhla ruku. Děsivým, sípavým hlasem říkala něco španělsky. Manžel už vypadal, jako že její prosbě o almužnu vyhoví, ale já jsem ho vzala za ruku a snažila se ho od žebračky odtáhnout. V tu chvíli se to stalo. Té staré ženě vyšlehly z očí blesky, nemyslím tím obrazně, ale doslova. Ukázala na mě dlaní a něco nesrozumitelného zvolala. Leknutím jsem málem upadla. Skoro jsme odtamtud s manželem utíkali, přičemž on tiše podotkl, že mě ta žena nejspíš proklela. Nemyslel to asi úplně vážně, ale budoucnost bohužel ukázala, že to byla pravda.

V duchu jsem ji znovu spatřila

K tomu zážitku jsme se během dovolené ještě několikrát s manželem vrátili. Po návratu jsem ale na něj postupně zapomínala, dávala jsem ho k lepšímu jen při líčení všeho, co nás ve Španělsku potkalo. Přišla zima a napadl sníh. Spěchala jsem ráno na poslední chvíli do práce. Najednou jsem pocítila v levé noze silnou křeč. Nedokázala jsem s ní pohnout a pravá noha mi na zamrzlém chodníku sklouzla. V tu chvíli jsem si znovu vzpomněla na onu starou žebračku a v duchu se mi zjevila se škodolibým smíchem. Vzápětí jsem padla na zem. Zlomila jsem si kotník a ještě se i pořádně potloukla. Musela jsem jít marodit zrovna v době, kdy mě v kanceláři bylo nejvíc potřeba. Sváděla jsem vše na svoji nešikovnost, a to i před manželem, ale v duchu jsem si říkala, jestli to opravdu nebyla nějaká opožděná pomsta té čarodějnice z Toleda.

Konkurz skončil fiaskem

Můj pád a zranění nebyly bohužel zdaleka jedinou a poslední věcí, během které se začala uplatňovat kletba staré ženy. Další rána přišla za několik měsíců. V práci se rozhodovalo o tom, kdo obsadí vedoucí místo po kolegyni odcházející do důchodu. Byly jsme celkem tři uchazečky a dostaly za úkol vypracovat podrobný plán budoucího vývoje oddělení. Měla jsem ho pečlivě zpracovaný, ale ve chvíli, kdy jsem předstoupila před ředitele a jeho zástupce, kteří o výběru rozhodovali, zjistila jsem hroznou věc. Omylem jsem si místo připraveného plánu doma vzala úplně jiný papír. V tu chvíli jsem znovu v duchu uslyšela mrazivý smích toledské čarodějnice. Místo konkurzu jsem se rozbrečela a všechno bylo ztraceno. Vedoucím se stala jiná kolegyně.

Co přijde dál?

S delšími nebo kratšími přestávkami se mi neustále dějí nějaké nepříjemné věci. Pokaždé, když se to odehrává, tak se mi v duchu zjeví ona stará žena nebo slyším její hlas. Nevím, jak se té kletby zbavit. Přemýšlela jsem už i o tom, že bych jela znovu do Španělska a pokusila se jí vyhledat a poprosit za odpuštění. Manžel už o všem ví, ale tak moc mi nevěří, i když uznává, že těch malérů jsem měla za poslední roky dost. Prožila jsem autonehodu, opařila se, ztratila peněženku, prodělala těžkou chřipku. Nevím, co přijde příště, a kdy. Bojím se jenom, že ta kletba mě bude pronásledovat až do konce mého života!

Ilona S., (45), Liberec

reklama
reklama