Rodiče několika generací malých Čechů doslova vzývali okamžik, kdy se konečně objevila na obrazovce. Moc dobře věděli, že když jejich děti baví v televizi „jejich“ Štěpánka, mají od svých ratolestí na pár hodin vytoužený klid.

Byl skoro div, že jí v srdci zůstalo tolik lásky, kterou po celý život rozdávala. Vždyť jako holka zažívala jednu strašlivou tragédii za druhou. Na otce, šikovného ševce, jí nezůstalo moc dobrých vzpomínek. Snad jen na chvíle, kdy mu, když se naučila číst, předčítala bajky, když seděla u něj na klíně na verpánku.