Na muže nemá štěstí, do neradostného seznamu je třeba započítat i otce. A ti další? Žádná sláva. Na životní lásku tak zatím stále musí čekat.
Má za sebou dětství poznamenané psychickým i fyzickým týráním. „Otec byl vznětlivý násilnický východňár a domácí násilí u nás bylo skoro na denním pořádku,“ vzpomíná Světlana Nálepková (61).
Tatínek byl plukovník, mimo jiné pracoval také na velvyslanectví v Sofii. Nejslavnějším ze Světlaniných předků byl však bezesporu její strýc, kapitán Ján Nálepka (†31), který padl na podzim roku 1943 v průběhu bojů o sovětské město Ovruč.
