V mládí mě tvrdě šikanovala starší sestra!

Vztahy se sourozenci mohou být někdy i peklem.

Dosti se píše o šikaně mezi spolužáky i mezi žákem a učitelem. Chtěla bych vám napsat o šikaně mezi sourozenci, která ovlivnila celý můj život.

V roce 1944 mi zemřel otec. Mámě bylo tehdy 38 let a zůstala na nás pět sourozenců sama. Nejstarší sestře bylo patnáct. Později mi máma řekla, že otec měl před smrtí obavy, jak bude zvládat výchovu nejstarší dcery, která byla vzpurná, lenivá a vůbec neposlouchala.

Ukazovala, jak mě vycvičila

Já jsem se sestrou spávala na jedné posteli. Když jí bylo šestnáct, začala se toulat po nocích, a když se vrátila prokřehlá, tak si mě zmáčkla mezi kolena, a tak mě zahřívala. Nesměla jsem se ani pohnout, jinak jsem dostala herdu do zad. Musela jsem za ni dělat od svých osmi let různé věci. Třeba jít pro vodu. Tehdy se chodilo na vesnici s kbelíky ke studni. Vzpomínám si, jak jsem nesla vodu a ona stála za bránou s kamarádem, kterému říkala: „Podívej, jak jsem si ji vycvičila.“ Stále mě ponižovala a za každou maličkost mi dávala facky, když jsem ji neposlechla. Měla jsem tmavé vlasy a ona mi nařídila, abych si lehla na dřevník a opalovala se, abych byla jako cikánka. Mně začalo být špatně, zvracela jsem a dlouho jsem nesnášela slunce. Máma se jí bála. Sestra byla dosti vyspělá a silná. Když se jednou vrátila v noci domů, máma jí domlouvala a ona ji začala nadávat a škrtit ji. Kdyby sourozenci nezasáhli, tak by se stala tragédie.

Na dětství nerada vzpomínám

Sestra mě stále ponižovala, nadávala mi, takže se ze mne stalo bojácné a zakomplexované děvče. Když ještě chodila do školy, tak přemluvila nejstaršího bratra a přestali do školy chodit. Máma sestře pohrozila, že ji pošle na převýchovu, tak zase začala školu navštěvovat. Nerada se však učila, i když sháněla a četla samé romány. Já jsem šla v patnácti šla na učiliště a později jsem si doplnila ve svém oboru středoškolské vzdělání s maturitou. Dnes jsem již 33 roků vdovou. Mám tři děti, sedm vnoučat a jedno pravnouče. Jsem celkem spokojená, ale nerada vzpomínám na dětství, které hodně ovlivnilo můj život.

Helena S. (78), Valašské Klobouky

reklama
reklama

Komentáře