Kdo to neviděl na vlastní oči, neuvěří. V historii je ale zaznamenáno mnoho případů, kdy se domov změnil v místo hrůzy!
Na stará kolena jsme si s manželem pořídili nové bydlení. Prodali jsme starý byt, který nám už svojí nadměrnou velikostí nevyhovoval a vybrali jsme si menší v novostavbě na okraji města.
Ve stejné době, jako my, se do domu postupně stěhovali i další nájemníci.
Žárovky praskly během minuty
První týden v bytě, kde všechno ještě vonělo novotou, byl úžasný. Plně jsem si vychutnávala i výhled z balkonu na blízký les. Chodili jsme s manželem na dlouhé procházky do přírody, kterou jsme měli po ruce. Byla to dokonalá změna proti bytu v centru, kde byl za oknem pořád nějaký ruch. Po týdnu se ale začaly odehrávat podivné věci. Začalo to tím, že v ložnici najednou praskly žárovky. U jedné bych to dokázala pochopit. Lustr měl ale tři a ony se doslovy rozprskly během minuty. Viděla jsem to na vlastní oči. Koberec jsem musela důkladně vyluxovat, jak byl plný maličkých střepů. Manžel, když přišel domů, prohlásil, že je nejspíš něco špatného v rozvodu elektřiny. Tím spíš, když druhý den se situace skoro přesně opakovala! To ale nebylo všechno. Po návratu domů jsem navíc našla posunuté noční stolky. Přitom jsem to byla já, kdo odcházel jako poslední a se stolky jsem stoprocentně nehýbala!
Přesouval se i těžký stůl!
Nedokázala jsem si to vysvětlit. Už jsem se ale v novém bytě necítila tak dobře, jako předtím. A to mě čekaly ještě daleko horší věci! Zničehonic se třeba ozvalo klepání na stěnu. Dovedla bych si představit, že takhle buší někdo od sousedů, jenže se jednalo o venkovní zeď – a my jsme bydleli v pátém patře! Vrcholem všeho pak bylo, když jsem na vlastní oči spatřila, jak se v obývacím pokoji samy od sebe začaly pomalu pohybovat různé předměty, včetně těžkého stolku. Ve všech těchto případech jsem byla doma sama. Manžel, který byl vždy spíš racionálně uvažující člověk, se na mé tvrzení díval dost nevěřícně. Myslel si, že si vymýšlím nebo že jsem přecitlivělá. I v situaci, kdy sám něco viděl, ale hledal nějaké rozumné vysvětlení. Jednalo se o to, že jsme seděli v křeslech a dívali se na televizi, když náhle, bez jakékoliv příčiny spadl ze zdi jeden obraz a další ho po chvíli následoval. Manžel se mi dokonce omlouval, že zřejmě obrazy špatně zavěsil, ale nedokázal mi odpovědět na otázku, proč tedy spadly oba tak krátce po sobě.
Došlo mi, o co se asi jedná
Nevysvětlitelné jevy pokračovaly. Docházelo k poruchám elektrických přístrojů, k výpadkům pojistek. Nejhorší šok jsem prožila, když se přímo před mýma očima překlopil botník. To už mi bylo jasné, že v tomhle bytě straší! Začala jsem hledat informace na internetu. Tam jsem se setkala se slovem „poltergeist“. Zdálo se, že všechny ty nepříjemné události jsou projevem nějakého zlého nebo škodolibého ducha. Byla jsem z toho vnitřně rozhozená. Na manžela jsem se s touto teorií obrátit nemohla. Většina kamarádek, které jsem měla, by se mi rovněž vysmála. A pak mi najednou došla další souvislost. V článku, který jsem četla, se totiž psalo, že se takové nadpřirozené síly objevují v blízkosti mladého člověka v pubertě. A k sousedům se týden po našem zabydlení dočasně přistěhovala jejich neteř! Cítila jsem skoro jistotu, že jsem tu záhadu rozřešila. Přinejmenším jsem se ale přestala bát. Chtělo to nějak si ověřit, že ve chvíli, kdy se ty věci dějí, je ona dívka doma. Dvakrát jsem ihned po prasknutí žárovky nebo pádu knihy ze stolu u sousedů zazvonila pod nějakou záminkou – a vždy mi otevřela ta mladá slečna. Její prázdninový pobyt naštěstí zanedlouho skončil. Od té doby, co odjela, se už nic záhadného nestalo. Vím proto, že jsem měla pravdu, i když je těžké o ní někoho přesvědčit.
Zuzana L., (57), Liberec
