Můj čas na kafíčko

V Petře jsem získala skvělou kamarádku

Když jsem začala podnikat, věděla jsem, že bez spolehlivých zaměstnanců to nepůjde. Proto jsem chtěla brzy vyhodit Petru, která nikdy neudělala nic navíc. Teď už vím, že by to byla chyba.

Celý život jsem na sebe neuvěřitelně pyšná za to, co jsem dokázala. Dětství jsem neměla vůbec jednoduché, protože moje máma byla alkoholička, a v podstatě nás vychovával jen tatínek.

A protože jsem se co nejdříve chtěla osamostatnit, začala jsem chodit na brigády a šetřit si peníze na otevření vlastní kavárny. Věděla jsem, že u nás bude o takový podnik zájem, a tak jsem nechtěla promarnit příležitost.

Zákazníkům s ní docházela trpělivost

Hned, jak to šlo, jsem si pronajala skvělý prostor a vrhla se do práce. Chvíli to trvalo, protože můj rozpočet byl značně omezený, ale na to dobré se vždy čeká. Věděla jsem, že důležité bude také najít dobré zaměstnance, kteří nebudou hned od začátku čekat vysoké výplaty.

Jednu takovou jsem skutečně našla, ale mělo to velký háček. Protože i když byla na zákazníky příjemná, byla neuvěřitelně pomalá. Bylo vidět, že zákazníkům s ní občas dochází trpělivost, a to jsem jako začínající podnikatelka nemohla dopustit. Netrvalo tak dlouho a nastaly i první velké konflikty na pracovišti.

Chtěla jsem si najít náhradu

Některé věci jsem musela Petře tisíckrát opakovat, a stejně to nemělo žádný efekt. Ani výhrůžky vyhazovem nepomáhaly, a tak jsem se začala pomalu smiřovat s tím, že si budu muset hledat náhradu. Pak se ale stalo něco nečekaného a já se nestačila divit.

Petra za mnou sama přišla, zda bych jí všechno ještě jednou neukázala, že už se bude lépe soustředit a pořádně pracovat. Upřímně jsem z toho měla radost, ale chtěla jsem nejdříve vidět výsledky. A ty se skutečně dostavily a já měla pocit, že mám v kavárně najednou úplně jinou obsluhu.

Po čtrnácti dnech od té změny jsem ale večer našla Petru, jak sedí u stolu s pláčem. Uvařila jsem jí kávu a zeptala se, co se děje. Dozvěděla jsem se, že je její mladší sedmnáctiletá sestra těhotná a ona se o ni musí postarat. Tak se mi objasnilo to, proč najednou začala tak poctivě makat. Neměla na výběr.

Od té chvíle jsme si začaly povídat čím dál častěji, až se z nás staly nerozlučné kamarádky. A protože jsme také byly skvělý pracovní tým, podařilo se nám otevřít další kavárničku ve vedlejším městě.

Petra tam pracuje jako manažerka, takže si velice polepšila. Dodnes jsem vděčná, že jsem nad ní hned po týdnu nezlomila hůl a mám ji ve svém životě. Jsme si totiž oporou za každé situace.

Helena D., 52 let, Havlíčkův Brod

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden