Šplhoun Hujer z komedie Marečku, podejte mi pero!. Docent Chocholoušek z Jáchyme, hoď ho do stroje!. Anebo Smrťák z Dařbujána a Pandrholy.

Velký herec malých rolí. Možná snil o nějaké té hlavní, ale do paměti národa se nesmazatelně vepsal i tak. „Pane učiteli, už je čas,“ snaživě a s poklepáváním na náramkové hodinky vyzýval ve filmu Marečku, podejte mi pero! profesora matematiky, aby si uvědomil, že přestávka pomalu končí a bude zvonit.

S podobnou grácií nabízel vyučujícím „švestičky z naší zahrádky“ v papírovém pytlíku. Obě kouzelné hlášky i mnoho dalších zlidověly, což je pro zmíněný film to největší vyznamenání. Letos 5. listopadu uplynulo od narození Václava Lohniského v Holicích u Pardubic sto let. Po maturitě na gymnáziu v Úpici se rozhodl pro studium bohosloveckého semináře, po dvou letech ho ale vyhodili, na kněze byl příliš kritický. Dal se tedy ke komediantům.