SAŠA RAŠILOV (44) tvrdí, že ho VANDA HYBNEROVÁ (48) přemlouvala, aby s ní chodil za školu. V tomto případě se sešli potomci významných uměleckých rodů. Otcem Vandy Hybnerové (48) byl scenárista, režisér, herec, mim a pedagog Boris Hybner (†74), její maminka Jana Kremanová (79) je zase akademická malířka.

Vandino dětství zřejmě nebylo tak docela čítankové. Coby bohémova dcera odmalička pozorovala, jaké to je, když někoho z rodiny ničí alkohol. Boris Hybner patřil mezi uměleckou komunitu šedesátých let, tady se žilo naplno.

Jeho žena si nejdřív neuvědomovala, že je alkoholik. Později s dcerou už jen bezmocně sledovaly, jak se pán domu propadá až na dno. Manželka to nechtěla vzdát kvůli dcerce, dvojice však dospěla do bodu, kdy už nebylo možné ve vztahu pokračovat.

Hybner byl buďto v hospodě, nebo v léčebně. Matka rodinu financovala výhradně ze svých peněz, bydleli v bytě na Národní třídě, bez vody a bez toalety. Od čtyř let Vanda vyrůstala u dědy a babičky. Jednou ji dokonce otec, když byla ještě miminko v kočárku, zapomněl někde venku.

Za normalizace trpěl mim pocitem, že mu nic jiného než pití nezbývá. Cesta k uzdravení nebyla snadná. Když jednou dopoledne spal v hospodě pod stolem a zaslechl štamgasty, jak se baví o tom, že to s ním jde s kopce a že tu do jara nebude, rozhodl se se závislostí bojovat.

Jenže manželství s Janou bylo už navždycky zničené. Rodiči Saši Rašilova (44) jsou tanečnice a kameramen. Saša vystudoval konzervatoř a DAMU, už jako třicetiletý byl ve stálém angažmá Národního divadla.

V zákulisí první scény pak skutečně potkal několik pamětníků, kteří si vzpomínali na slavného dědečka Sašu Rašilova (†63). Zajímal se i o to, kde měl děda šatnu, ale ukázali mu na výtah – vzhledem k rekonstrukci v osmdesátých letech minulého století tu nezůstal kámen na kameni.

Skromný mladík se nijak neradoval z toho, že bude spojován se slavným dědečkem. Pocit zodpovědnosti za rodové jméno ho tížil místy až nesnesitelně. Měl pocit, že všichni odhadují, zda je s dědečkem spojen jen jménem, anebo i talentem.

Odmala ho to k herectví táhlo, ale nikdo mu nikdy neřekl: Děda byl slavný herec, ty půjdeš v jeho stopách a tečka. Dědeček neměl odpovídající vzdělání, byl vyučený typograf a sazeč písma. Když mu zemřel otec, musel jako nejstarší syn podporovat rodinu, a tak si udělal bedničku, přišel do hospody, postavil se na bednu a bavil lidi.

Když se jim to líbilo, něco mu dali, v opačném případě by ho vyhodili. V době, kdy ho přijal Karel Hilar (†49) do Národního divadla, byl úspěšným kabaretním komikem. S dědečkovými kabaretními začátky souvisí i poněkud neobvyklé rodinné jméno.

Kdo si představuje ruské předky, mýlí se. Dědeček se jmenoval Václav Rasch, ale když začal hrát ve dvacátých letech v kabaretech, říkali mu, že má jméno, které se pro kabaret nehodí, že je málo výrazné.

Přidal si tedy koncovku -lov, což sice zajímavé bylo, ale zase to nešlo dohromady s Václavem. Tak si k tomu vymyslel Saša. Jeho jméno tedy byl kompletní pseudonym. Saša a Vanda se poznali při studiích na DAMU.

Ona tehdy byla ve třetím, on nastoupil do prvního ročníku. Šla se na něj podívat, byla na něho zvědavá kvůli jedné rodinné historce: jeho dědeček a její prababička spolu totiž nějaký čas žili. Líbil se jí, začali spolu chodit.

Vycítila, že je Saša citlivý, zodpovědný, že není povrchní. Že je to rodinný typ. A bude z něho skvělý táta. Brali se tak brzy, že když si dnes Vanda prohlíží svatební album, říká si: Panebože, vždyť my jsme byli ještě děti! Ale jak se ukázalo, že jejich názory na nutnost svatby se lišily.

Mladý muž se do ní nijak nehrnul, nevěstina strana byla opačného mínění. Vandini rodiče měli strach z reakce okolí. Jednoduše se báli toho, že bude jejich dcera žít s mužem takzvaně na hromádce – a co tomu řeknou lidi.

Vanda a její blízcí na svatbě hodně lpěli, a tak se ženich podvolil. Svatby jsou dobré leda pro sentimentální rodiče, domnívá se Rašilov. Vanda to vidí jinak. Myslí si, že svatby jsou důležité a že když jsou vztahy neoficiální, často dopadají špatně.

Bohužel se na vlastní kůži přesvědčila, že špatně mohou dopadnout i svazky, kterým bylo dopřáno úřední razítko. Byli jedním z nejstabilnějších párů českého showbyznysu. Vychovávali dvě dcery. Na své otcovství byl Rašilov pyšný a nikdy neměl pocit, že by mu kvůli dětem něco uteklo.

Tvrdil, že si je na sto procent jistý, že se ani jeden nemuseli ničeho vzdávat. Cestovali s dětmi, kam chtěli, a ani to nebylo tak, že by tam jeden jezdil s kočárkem a druhý si takzvaně užíval. O děti se Saša staral rád.

Nikdy mu nepřišlo na mysl, že by měl raději místo přebalování sedět v hospodě. Celá ta léta to mezi partnery jiskřilo. Vanda se nechala slyšet, že se ráda na manžela těší. A že se jí líbí jeho úsměv i to, že Sašovi nevadí, že vedle něho stárne.

To, že vedle sebe dokáží hezky stárnout, bylo pro Vandu moc důležité. Rovněž bylo těžké nežárlit. Saša měl vždycky spoustu obdivovatelek. Jednou vůbec nedošli na hrad, kam se vydali na výlet. Se Sašou se totiž chtělo po cestě fotografovat asi padesát lidí a on, slušný a laskavý, je nechtěl odmítnout.

Vanda si zakázala žárlit. Bylo by to nekonečně vyčerpávající, zbláznila by se z toho. Kdy se začalo nad krásným vztahem smrákat? Bylo to v době, kdy se herecký pár rozhodl vyměnit pohodlné pražské útočiště za farmářský dril na Vysočině? Do stavení uprostřed lesů, kde chovali koně, ovce, psy a kočky, se oba zamilovali, ale možná že Vanda o něco víc.

Když to pak začalo opravdu skřípat a hádka střídala hádku, což lekalo dcery, pán domu si vzal nejnutnější věci a zmizel, aniž řekl, kam jde. Pronajal si garsonku, nikomu neprozradil adresu, a tam uvažoval o tom, co bude dál.

Patová situace trvala rok. Podle Saši by se lidé měli snažit vztahy v krizi zachránit. Když si totiž naši rodiče koupili na novomanželskou půjčku pračku, měli ji třicet let. Když se rozbila, nechali ji opravit.

Dnes je to jinak. Nefunguje pračka, tak ji vyhodíme. Nefunguje vztah, tak se rozvedeme. Vandě a Sašovi prorokoval truhlář, který jim pomáhal opravovat venkovské stavení, že spolu budou až do smrti, protože nebudou mít nikdy hotovo.

Bohužel se mýlil. Po dvaadvaceti letech letech manželství si ti dva řekli definitivní sbohem, vztah nezachránili, i když Rašilov velice trpěl. Nejdřív se domníval, že krach soužití, které mělo trvat do konce života, zvládne sám, ale jeho zoufalství bylo tak silné, že musel vyhledat psychologickou pomoc.

„Nevím, proč se to stalo,“ komentovala neradostnou situaci Vanda. „Možná to tak musí být, protože každý je přece sám,“ dodala smutně. .