Poslední dva roky neprožívá VANDA HYBNEROVÁ (48) zrovna šťastné období. Rozpadlo se jí manželství se SAŠOU RAŠILOVEM (44) a přišla o milovaného otce, mima BORISE HYBNERA (†74). Ztrátu rodiče však nese mnohem statečněji. Čím to je?

Herečka v sobě geny svého slavného otce rozhodně nezapře. Nejenže po něm zdědila umělecký talent, zároveň od něj pochytila i jeho bojovný postoj k životu. Boris zastával názor, že je důležité si z ničeho jen tak nesednout na zadek a hlavně problémy řešit s humorem.

Když se letos na jaře vydal náhle a neočekávaně na svou poslední cestu do hereckého nebe, Vandu jeho ztráta pochopitelně nesmírně zasáhla. „Bylo to nečekané, jako blesk z čistého nebe. Měl za sebou rakovinu tlustého střeva, která skončila vývodem,“ nechala se před časem slyšet Hybnerová, jejíž tatínek kdysi překonal zákeřnou rakovinu tlustého střeva, dvojitý infarkt se mu ale stal nakonec osudným.

„Fungovalo, když si z toho dělal srandu. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli lidem, kteří často nevědí, jak se k takovému člověku chovat. A tak jsem se s humorem a nadhledem k jeho smrti postavila i já,“ doplnila, že právě proto mu uspořádala pohřeb ve veselém stylu.

Nectila ho?

Chtěla tak splnit tatínkovo přání, aby nedávala světu na odiv smutek, nebo bylo její trápení nad ztrátou rodiče jen zdařilé divadýlko pro ostatní? Protože Hybner opustil Vandinu maminku, když Vandě bylo pouhých sedm let, a odešel za jinou ženou, je docela možné, že herečka vůči otci cítila jistou zášť a na harmonickou rodinku si s ním jen hrála.

„Je škoda to vzdát a toho druhého rodiče zapudit. O to víc teď cítím, že je to zbytečné, když ten táta odešel. Jsem moc ráda, že jsme si cestu k sobě našli a potkali se,“ popírá Vanda, že by jí měl otec být nějak lhostejný.

Život ji naučil

Proč tedy jeho odchod na onen svět nese s tak velkou lehkostí? Odpověď je jednoduchá. Její farma na Vysočině, kterou roky obhospodařuje, ji natolik vyškolila, že si s útrapami života dokáže hravě poradit.

„Jsou některé věci, které už mě nerozházejí a nedotýkají se mě, zatímco dřív bych se nad nimi rozčilovala. Někdy mám až pocit, že na mně jakoby roste kůra,“ netají se herečka, že pro ni je prý dnes velmi těžké v jistých situacích ukázat nějakou emoci.

„A také se nehroutím,“ vypráví Hybnerová. Že díky zvířatům a také svojí profesi se naučila umět se vypořádat i se smrtí. „Uvědomuju si, že to je součást života. S tím, že existuje konec, se postupně smiřuju,“ má jasno Vanda, která na otce stále s láskou vzpomíná.