Lidi, kteří na druhé přenášejí negativní energii, můžeme potkat kdekoliv.
Pokaždé, když jsem si četla nějaké tajemné příhody, přála jsem si, abych rovněž nějakou prožila. Když se mi to pak splnilo, neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Vlastně to byla opravdu nepříjemná záležitost.
Onemocněla jsem z toho!
Pravidelně jsem jezdila ranním vlakovým spojem do sousedního města. Vídala jsem přitom opakující se tváře stejných mužů a žen, s některými jsem se i pokývnutím zdravila. Jednoho dne jsem spatřila neznámého člověka.
Byl to muž neurčitého věku a jeho vzhled na mě zapůsobil jako úder bleskem. Nejvýraznější na něm byly oči. Těmi sledoval všechno kolem sebe jako rentgenovými paprsky. Povšiml si, že se na něho dívám a pohlédl mi přímo do očí. Musela jsem sklopit zrak. Další den jel ten muž ráno znovu.
Tentokrát jsem jeho pohledu neunikla. Naše oči se střetly jen na chvíli, ale to stačilo, aby se mé tělo rozechvělo jako při zimnici. Toho dne mi pak nebylo dobře, musela jsem kvůli tomu i dříve odejít z práce. Měla jsem horečku, bylo mi nevolno, trápily mě pocity úzkosti. Zůstala jsem doma ještě další den.
Pomohla mi sestřenice
Když mě navštívila moje sestřenice Eva, která se rovněž zajímá o různé záhady, vyprávěla jsem jí o tom muži z vlaku. Řekla mi, že to byl nejspíš energetický upír, který svýma očima vysává z lidí energii. Zeptala jsem se, jak se mám bránit.
Bála jsem se, že další den ten muž pojede znovu a vše se bude opakovat. Eva mi připravila amulet, který jsem měla mít u sebe v kapse a pokud se budu cítit špatně, tak ho stisknout. Druhý den muž ve vlaku skutečně opět seděl. Jeho pohled se znovu obrátil na mě. Zachovala jsem se tak, jak mi Eva řekla.
Spatřila jsem, jak sebou muž cukl, zamračil se a otočil hlavu jinam. Na další zastávce pak vystoupil. Později jsem ho ještě několikrát spatřila, jak si prohlíží jiné cestující, ale na mě už se nikdy neodvážil podívat!
Zuzana B. (57), Děčín
