Můj čas na kafíčko

Ve všem jsme si rozuměli, až na jednu zásadní věc!

Nedokázala bych se smířit s jeho stylem života!

Život přináší situace, ve kterých se musíme rozhodnout, co je důležité.  

Vždycky jsem se nejvíc ze všeho bála samoty. Proto jsem rozvod s manželem prožívala dost dramaticky, musela jsem nějaký čas brát i prášky na uklidnění. Brzy po rozvodu jsem si pak začala hledat nového partnera.

Naprosto nás to rozdělovalo!

Radima jsem si našla přes inzerát na internetu. Byl rozvedený, stejně jako já a o dva roky mladší, což už po padesátce dávno nehraje roli. Už od prvního setkání jsem měla dojem, že je to ten správný muž pro mě. Měli jsme spoustu společných zájmů i názorů, bezvadně jsme si rozuměli, náš rozhovor plynul bez nějakých trapných chvilek ticha. S Radimem mi bylo zkrátka fajn, tak jako s málokým předtím. Začali jsme se scházet stále častěji. Teprve postupně jsem zjišťovala, že mi některé věci přece jenom vadí. Byl totiž hodně velkým flegmatikem a neměl moc smyslu pro praktický život. Tahle vlastnost nás opravdu rozdělovala; já jsem si vždycky potrpěla na pořádek, organizaci a spolehlivost. Zato Radim měl vždycky na všechno spoustu času a nic pro něj nepředstavovalo problém. Jeho životním heslem bylo ono švejkovské „to chce klid a nohy v teple“.

Nevěděla jsem, co mám dělat

Největším šokem pro mě byla návštěva jeho bytu. Došlo k ní náhodně a neplánovaně, po návratu z jednoho výletu. Takový nepořádek, jaký v Radimově pronajatém obydlí panoval, jsem snad ještě neviděla. Na moje námitky mi oponoval, že on se tam cítí dobře a že přece o nic nejde. Ocitla jsem se tak v situaci, kdy jsem nevěděla, co mám dělat. Ve všem ostatním mi Radim vyhovoval, ale uvědomovala jsem si, že bychom se kvůli jeho laxnosti a nedostatku smyslu pro pořádek stále dohadovali. Nebo bych mlčela a dusila vše v sobě, což by také nebylo dobré. Zkoušela jsem Radimovi jasně říkat, co mi vadí, ale za půl roku, co jsme spolu chodili, se nic nezměnilo. Nakonec jsem to vzdala, i když jsem svému příteli neřekla přesné důvody. Někdy si říkám, že jsem udělala dobře. Jindy, jako teď, když vám to píši, je mi to strašně líto.

Dagmar K. (49), Svitavy

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden